Kangaroo holidays: První dny za mnou

Jak už to tak vypadá, tak let jsem přežila. Hurá! Přesun do Frankfurtu byl v pohodě, svačinka v letadle společnosti Lufthansa ve formě toustu během nočního přeletu taky bodla, i když flight attendants byli na můj vkus lehce za zenitem. :-) Ale není důležité, kolik člověku je, ale na kolik se cítí. ;-) Následoval let do Singapuru, už to nebyl Airbus A321, ale pořádná kára, která mě měla dopravit do Singapuru za úctyhodných 12,5h. Makačka řeknete si, co. No taky že byla. Když jsem viděla co nás má dopravit do SIN byla jsem jak v Jiříkově vidění - Boeing 777. Na palubě mě přivítali hezké "stewardky" ve slušivých oblečkách místní aerolinky (viz foto níže), usadili na místo, hezky dečka, peřinka, ponožky a přede mnou nesměl chybět ovladač k monitoru. Tak jsem si sedla, vedle mě nějací dva borci, tak jim říkám hello a nic, no tak jsem si sedla, usadila se, nasadila růžové papučky od mé drahé ženy Anetky :), zabalila se do deky a čekala na vzlet. Pak se chlapci zřejmě probudili neboť zjistili, že nejsou v řadě sami a začali komunikovat - německy. Tak si říkám, no žadné takové hoši, ještě já, která němčinu nesnáším. Pak teda pochopili, že se s něma německy fakt bavit nebudu a spustili anglicky. To už bylo lepší. Vrcholem naší konverzace bylo, jestli se s něma nechcu vyměnit místo, protože určitě budu spát a tak aby mě nemuseli budit kvůli wc, tak jsem se přesunula k oknu. No to neměli dělat. Nejen, že jsem nemohla po celou dobu usnout, ale chtělo se mi čůrat. :-D Takže chtě nechtě jsem na ně zaklepala, jestli mě teda pustí na wc a nic. Tak jsem zaťukala znovu a zase nic. Toš si říkám, přece se tady kvůli dvěma Nemčourům nepočůrám, normálně je přelezu. Tak jsem trochu překročila, čímž jsem je vzbudila, ale jelikož měli klapky na očích, tak to ani neřešili, když jsem řekla you can sit, I step you.. :-) Návrat z wc nemusím myslím popisovat. Zanedlouho byla sváča, no sváča byla to pořádná žranice, jestli jsem se někdy v letadle přežrala, tak to bylo právě v tuto chvíli. Předkrm, hlavní chod, dezert a drinky.. Fotky mluví za vše. :-)

Overeating with Singapure Airlines :-)

No samozřejmě jak jsem byla přejezená, tak jsem nemohla usnout, takže jsem čučela na filmy a doufala, že dalších 6 uteče jak voda, bohužel neutekla. To abyste věděli, ještě nikdy jsem neabsolvovala delší let než 3h na Krétu, takže když jsem pak zjistila, že mám letět 26h, tak jsem si řekla, jóó holka, to jsi teda hrdinka.. No každopádně, nakonec jsem to všechno zvládla a těšila se, až vyběhnu jak laňka v Singapuru. Nevím, jestli tam někdy byli, ale pro mě to bylo totál cool. Na letišti koberce, kam jste se podívali, počasí teda moc nepřálo, ale čekání na letadlo do Sydney uteklo jako voda. Ale co, přijdu na gate a tam hromada Indů, Aboridžinců, Číňanů a podobné národnosti. Říkám si, jó holka co bys chtěla, tady nejsi v Evropě. Naštěstí v mé části letadla to byl národnostní mix, tipuju hlavně Singapurci a Australani, takže žádné smradlavé nohy Indů jsem čuchat nemusela. A letadýlko to nebylo taky žádné malé, ale pořádná kára - Airbus A380, čili největší osobní letadlo na světě, využíváné převážně Emirates, jo tak to si nechám líbit. Palubní servis Singapure Airlanes byl opět slušná přežíračka, viz jídelníček nahoře. :-) Nicméně ani na cestě do SYD jsem nezamhouřila ani oko.

Už se blížíme..

Ale vypadám dobře, na to, že jsem 26h nespala, ne? :o)

Naše žihadlo na cestě Singapur => Sydney

Takže ranní přílet byl opravdu luxusní. Na letišti si nás rozdělili podle národnosti a většina z nás šla na imigrant control, čili, že se podívají, jestli máte právo zde zůstat, zda máte platné víza a další formality. Jen v této řadě jsem stála na kontrolu 1:10h. Následovala další kontrola - zda jste do země nepřivezli nějaké meal, medicaments, plants, drogs apod. Při otázce, jestli něco mám, jsem samozřejmě řekla, že ne. I když jsem pak pochybovala, jestli nebudou řešit moji českou lékárničku, kde jsem si vedla léky na všechno možné. Takže kontrola proběhla následovně - 3 řady, v každé asi tak 5-7 lidí s kufrem a malý raťafák Jack Russell teriér, zvaný sniff dog, který každému očuchal zavazadlo a poté jste byli propuštěni do příletové haly.
Příletová hala byla taky luxusní, všude už vánoční stromky a věnce, neboť se blíží Vánoce, už jen koledy chyběly :o) Poté jsem se odebrala na místní vlak k Opeře, odtud lodí (ferry) na Manly, to byl taky zážitek, a odtud na mé dočasné bydliště do části Freshwater, jak cool. A ti lidi kolem, jak jsou cool, to v Evropě nepotkáte. Totálně nic neřeší, naprostá pohoda, žádný stres, spěch, rádi pomůžou, no něco, na co není člověk v ČR absolutně zvyklý. Jo takoví jsou australané.
Po příjezdu do mé homestay rodiny jsem přišla k domu, kde bylo napsáno, že mám jít dveřmi až nahoru, nevěděla jsem, jestli jako až do domu, tak volám na paní domácí Hello Ann, here is Elis. A nic. Tak volám znovu. Do toho se ozve sousedka, jestli jdu k rodině Mulquini, tak říkám, že YES. Takže sousedka na mě, že Ann bude zřejmě navrchu, že jí tam přišly nějaké dvě kámošky, tak asi kecají u kávičky. Toš jsem se teda vypadala do baráku s mým 25kg kufrem, samozřejmě jsem to po těch schodech nemohla vytáhnout, jak to bylo těžké, tak jsem si řekla, kašlu na to, vezmu to pak a nebo mě to snad nějaký šarmantní muž v této domácnosti vezme. Vylezla jsem nahoru, seznámila se s Ann a jejíma 2 kámoškama (jedna byla dokonce původem z Brna), tak byla velice nadšená, když jsem řekla, I am from Czech Republic.. :)) Vrátila jsem se pro kufr (bohužel jak jsem posléze zjistila, tak v této domácnosti moc šarmantních gentlemanů nenajdu), takže jsem se s kufrem vyškrábala do pokoje sama. To bylo téměř 12h dopoledne (přílet do SYD 7:30h jen pro vaši informaci), hodila jsem sprchu a omluvila se, že su tired a jdu spát. No řeknu vám, chrápala jsem do 20h do večera, jako slušné, no. Ale co se divit, když jsem předtím celý čt ani pá nespala. Toš jsem se teda po 20h vzbudila, potkala mého druhého spolubydlícího Gabriela (ze Švýcarska), tak jsme se seznámili a prohodili pár slov a že jestli nechcu jít s ním do hospody s jeho přáteli. Tak jsem si říkala, týjo nejsu tady ani 24h a už mám jít chlastat, no nevím nevím. :o) Nakonec jsem souhlasila a vyrazili jsme pěšákem do Manly (procházka 20min podél pláže), poznala jsem dalších asi 8 nových lidí, údajně mých spolužáků. 7 jich bylo ze Švýcarska a 1 Polák, ten tam do mě furt cosi hustil, že jsem ho po čase ignorovala, jelikož už měl pár kousků popitých.. Seděli jsme v parčíku u pláže a pili 4 Pines (takové australské pivo), a kecali, jak čas plynul, tak se i skupina zmenšovala, a někdo hodil nápad, že by bylo fajn vyrazit někam do toho baru. Říkám ok let´s go. Ve finále jsme byli 4 - já a 3 Švýcaři vč. 1 holčiny. No a koho tam nepotkám, Jirku z Kladna, tak si říkám no tak to je husté, su tady ani ne 20h a už Čech. Naštěstí Jirka byl sympatický, takový nabušenec a měl to být taky můj spolužák, tak jsem si řekla, super, že tam bude někdo, s kým si občas pokecám česky. Tak jsme trochu popili a posléze se odebrali k "našim příbytkům". Když jsem se podívala na hodinky, tak byly 3h ráno, když jsme se brouzdali s Gabim podél pláže a na cestu nám svítil Měsíc, jak romantické. Došli jsme teda na pokoje a šli spát, ani nevím, kdy jsem usnula, ale vzbudila jsem se okolo 7h. Dala snídani, pokecala s Ann a že se vydám prozkoumat místní okolí. Ann mi nabídla svezení autem na Manly, pokud chci, že jede do kostela, tak mě může vzít. Říkám oukej a jely jsme. Naštěstí z Londýna už su vyškolená, že mám lézt na místo řidiče a ne spolujezdce :-D Takže jsme si tak vykládaly a probíraly všechno možné. Musím říct, že čupr baba, na to, že je jí 74 let, tak hrozně fajn, aktivní a celkově si dělá všechno sama. Trochu mám pocit, že ti dva synové, které jsem stihla poznat budou tak trochu mamánci, kterým se nechce z rodinného hnízdečka vyletět (jak jinak si vysvětlit, že 50 a 30 letý syn bude bydlet v tomto věku u rodičů a nechá se obskakovat)... Procházka podél pláže a ve městě dopadla tak, že jsem potkala 2 ještěrky a během návratu k domovské pláži 1 medúzu a jeden spálený nos (můj), jelikož jsem se hrdinka nenatřela (a to bylo okolo 20st). Po obídku jsem si šla zdřímnout a ejhle vzbudila jsem se po 12h spánku v 1h ráno. Podle informací, které jsem obdržela mi přijetí posunu času bude trvat tak týden. Tak su na to zvědavá. Takže to byly mé první dny u klokanů :)
Od pondělí mě čeká Sydney English Academy (moje škola), tak jsem zvědavá, co hezkého mě tam čeká a nemine.