Australia No. 2

Přátelé, kamarádi a drazí exkolegové (i když někteří jste pro mě stále kolegové :))

Čas letí jako blázen a mě nezbývá a zároveň mě těší, že se s vámi můžu podělit o další zážitky z „Klokanova“.

 

Na konci posledního dílu jsem zmínila, že se můžete těšit na zážitky z českého léta, ale poté jsem si uvědomila jednu věc – můj blog je o klokaním dobrodružství a zážitcích zde, tak jak jsem si řekla, na co sem „tahat“ věci z ČR.
Nicméně ve zkratce v Česku – těch necelých 5 týdnů utekly jako voda, můj diář byl na téměř každý den nabitý a já musím uznat, že jsem nemohla mít hezčí „prázdniny“.
Největší šok to byl asi pro rodinku, která vlastně nevěděla, že se chystám přiletět zpět a proto jsem to všechno tajila až do poslední chvíle (vědělo to pouze pár „vyvolených“).
První dny jsem strávila v Praze, kde mě čekalo několik povinností a věřte mi, že bylo hóódně těžké udržet se v „utajení“.  :-D

Poté jsem se přesunula na Moravu, kde jsem trošku šokovala rodinku (natočila jsem si video, ale bohužel ho již nemůžu najít, takže jsem ho asi smazala :-/), pár dní se usadila a zase vyrazila na
cestu – plán byl jasný, navštívit ty nejdůležitější osoby, po kterých se mě tak stýskalo – začalo to s Anet ve Zlíně, potom přesun do Koutů k Haničce (pokud toto čte, určitě se jí stýská po mém babysittingu :-)), poté přesun zpět do Prahy, nejen za mojí drahou laborantkou :-) , překvapení pro „kolegy“, dámská jízda na Slapech s mými oblíbenými děvčátky z Prahy a pak zpět na Moravu, k Peťce do Hodoša, aby si mě taky užili!
Mám spoustu krásných a nezapomenutelných zážitků, až je mi z toho trochu smutno.

Zastávka v Singapuru během čekání na spoj do Evropy

 

Že by anděl s ďáblem v těle? :o)

 

WELCOME BACK

 

Hohoho, kdopak to asi zvoní :-D

 

 Návštěva ve Zlíně

 

 Návštěva v Koutech

 

 

Dámská jízda se vším všudy :))

 

Proč nemít vánoční párty v létě

 

Jo a taky na Lauríka došlo, zrovna při krmení, kdy mě přemlouvala "ale teto já už necu" :)

 

A vrchol dne - jak jinak by mohl vypadat dárek než od laborantky Janičky, ještě jednou díky Jani <3

Zdravíme z Hodoša

 

 Taky z DB City (hold těch dětí se nezbavím asi už nikdy) :-))

 

Trošku srandičky, ať mají u sousedů vzrůšo (škoda, že babi to pokazila :-/)

Morava to krásná zem

 

Nedělní romantika v Miloticích

 

 Nj blbinky, to by nám šlo :-D

 

Chlór nechlór, na osvěžení dobré :-)

A toto prosím mi bude chybět nejvíc, kdybych si je mohla vzít s sebou, beru tak 50kg :-D

Loučení
Poslední dny byly hodně emotivní a i nějaká ta slza ukápla. Ale to je hold osud. Letadlo mi letělo až večer směr Helsinky, poté pár hodin čekání v Singapuru a poté finální let zpět do Sydney. Musím říct, že můj druhý let sem byl o dost lepší a možná i jednodušší, páč už jsem věděla, co mě čeká a nemine.

A ještě pár momentek z Prahy...

 Ještě pivíčko na rozloučenou!

 

A sladká tečka v podobě návštěvy v Kukabaře, díky Vlasto!

 Jo, tam směřuju!

 

Už se žhaví motory

 

 

Po příletu mě čekalo milé přivítání na letišti a pak už hurá do duchen – a to doslova. Opět jsem po celou dobu letu nespala, tak bylo potřeba dohnat spánkový deficit, zvlášť když hned v pondělí mě čekala škola.

Back to school

Jak už jsem psala, v červnu jsme vybrali kurz účetnictví (když mě ty čísla tak baví), ale jelikož se jednalo o midterm, tak jsme byly všechny obory pohromady a „čekaly“ do 28/9, kdy oficiálně začal plnohodnotný kurz. Během školy jsem poznala pár „vlastenců“  z ČR – Luciáš, Marek, SR – Viktoria a Magda, Polsko – Grzegorz (česky Řehoř, ale my mu říkáme Džagoš) :-)) Nejvíc jsem si sedla s Luckou a Vikinou, Viki se mnou studuje přímo ve třídě. První den školy mě čekalo překvapení ve stylu, že jsme ve třídě 3 Evropanky (Rachael-UK, Viki a já), zbytek Nepálci, 3 Malajsie, 2 Indie.. Více se rozepisovat nebudu. Stručně – škola jedno velké zklamání, takže jsem ihned druhý den školy šla za koordinátorem, jestli to jako myslí vážně a pokud ano, chci na jinou školu.
 íky Bohu, nejenom já jsem sdílela podobné názory. Nyní se má situace tak, že řeším přestup na jinou školu, který však není úplně jednoduchý, protože škola vás může držet dokud neodstudujete 6 měsíců, což je zase v nějakém pitomém zákonu. Pokud se jedná o vážné problémy, jde se za koordinátorem, ředitelem studentského servisu a poté se čeká na rozhodnutí – v této fázi jsem momentálně já a Viki. No, takže to škola. Musím říct, že zlatá jazykovka!

 

Práce

Tak tam to trochu vrzne doteď. Ještě pořádně nezačalo letní období, takže restaurace vyčkávají s přijímáním studentů, takže jsem pár týdnů byla už skoro zoufalá, až se na mě usmálo štěstí a nastoupila jsem do evropské (no spíš možná české restaurace :-)) na pár hodin týdně, personál se skládá z 5 Čechů, 1 Maďara a majitel Čínan (ostatně Čínani jsou všude a skupují tu co se dá! :-(). Podmínky raději zmiňovat nebudu, protože už to vlastně není aktuální. Rozhodla jsem si, že mám na víc a tak jsem se po vzájemné dohodě a délce víc než 2 měsíců pracovního poměru, rozhodla rozloučit. Nicméně dodnes chodíme s klukama Davem & Davem na „pivíčko“, jak říkají. :-) Taky jsem se seznámila s místními štamgasty jak z Evropy, tak USA či UK, zkrátka kontaktů není nikdy dost. Takže i když už tam nepracuju, tak udržujeme dobré vztahy ;-)
Na druhou stranu mi zůstal babysitting + housekeeping v Seaforthu a úklid u sousedky a jedné známé. Tak aspoň něco. Přemýšlím, že tu rozjedu nějakou firmu, ale ještě to musím pořádně naplánovat a vzít v potaz všechno pro a proti..

Noví přátelé, nové zážitky

Jak už jsem uvedla, nejvíc jsme si sedly s Luciášem, je to taková mladá kočena od Ostravy, moje dobrá duše a zdravotní sestra, když je nouze a zdravotní pomoci :-D (o tom ale později).
Jednu krásnou neděli jsme si vyrazily do Chinese Garden, je to hned vedle Darling Harbour. Když vstupíte, není to sice moc velké (trochu jako Karlovo náměstí), ale ten klid! Oáza klidu a osvěžení, zaručeny, teda hlavně ten klid! Pár foteček přikládám níže :-)

 

s Luciášem na procházce kolem Woolloomooloo & Chinese Garden

Oáza klidu a osvěžení v City

 

Great Ocean Road & Melbourne

Kromě „trajdání“ po Sydney a okolí jsme se vydali s pár lidmi na cestu na jih Austrálie. Konkrétně jsme jeli 3 holky a 1 kluk (a přežil!) :-D
Byla to taková rychloakce jelikož se najelo nějakých 2500km za 4dny. Ale tak 5/10 byl zde public holiday (kromě toho můj sváteček :o) a tak jsem si řekla, že si nadělím něco hezkého. A protože jsem pořádně ještě nikde nebyla, tak jsem si řekla, že je potřeba to změnit!
 

Trasa je jasná

První cesta směřovala do Geelongu, což je městečko kousek od Melbourne, kde jsme jenom přespali, poté se vydali na známou Great Ocean Road, 12 Apoštolů až k Warrnamboolu a zpět do Melbourne. Kromě toho, že jsme po cestě potkali hodně (bohužel) už mrtvých klokanů, tak jsme měli příležitost krmit papoušky, kteří neměli problém vám přistát na hlavě či rameni a hlavně 2 koaly. Tomu jsme teda ze začátku trochu neveřili, protože tam bylo „Café u Koaly“. Spíš nám to přišlo, že ty dvě chudinky, tak někdo násilně přemístil a udělal si z toho business (kromě kávy a cukrovinek bylo možné zakoupit balíček zrní asi za 5 doláčů – no neberte to :-D).

V pozadí na pravé straně je možné vidět ostrov Tasmánie, ten kdo má bystré vočka ;-)

 

 

 

Moje první koala, viděna v přírodě

 

 

12 Apoštolů – hurá jsme tu

Počasí nám hodně přálo a přes den byl opravdu hic, k Apoštolům jsme přijeli právě včas, protože přijet o hoďku dřív, tak uvidíme kulové, jelikož se už začalo stmívat. O tom, že tam bylo lidí jak na Václaváku nemusím mluvit :-D Ale stálo to za to.
Apoštolů mělo být sice 12, ale některé z nich jsou kvůli povětrnostním vlivům a klimatu zničeny, ale pořád je na co koukat ;-)

 

 

Great Ocean Road, tady cesta začíná

 

Hurááá, jsme tu!

 

 jedna památeční :o)

 

 

Noční přejezd do Warrnamboolu

Než jsme se vymotali od Apoštolů byla už čistočistá tma a před námi ještě asi 80km před námi. Člověk musí jet pomalu, kvůli klokanům, protože nikdy nevíte, kdy vám skočí pod kola. Hlavně v noci.

Po příjezdu na motel jsme si dali jídlo sprchu a hodili šipku do postelí (den byl hodně náročný a to teplo taky dělá své).

Let´s go to Melbourne

Cestu do Melbourne jsme zvolili přes vnitrozemí – sice tam toho nebylo moc k vidění, ale Andrej říkala, že to tu vypadá podobně jako na Zélandu. Taky hodně krav a oveček a baráky na každých třeba 10-20km, spíš to teda vypadalo, že nějaká menší farma a za 10-20km další, v okolí nikdo nikde, jenom příroda. Já bych tam asi umřela nudou :-/ :-D Po cestě jsme pak objevili místečko, kde byly takové menší vodopády, byla to nádhera, ta zastávka stála opravdu za to a samozřejmě v okolí nikdo nikde :o)

 

Hopkins Fall

 

 A jedna skokanová :-D

Melbourne - hlavní město státu Victoria

Hurá, tak jsme tu. V Mel jsme si objednali 4* hotel kousek od centra. Ono totiž abyste rozuměli, Pavel našel na Gruponu (obdoba Slevomatu) super nabídku, tak bychom byli hloupí ji nevyužít! Hotel to byl moc hezký, dokonce i uvítání na obrazovce, které jsem si musela vyfotit na památku :-D

 

Už se blížíme

 

Parkview Hotel Melbourne

 

Toš vítej Chlůďo u nás :-))

 

 

 

První pocity z Mel byly super, byla to taková menší Evropa v Austrálii, škola jen, že jsme na prohlídku měli jen půl dne, jelikož hned po snídani (a ta že byla!) jsme vyrazili zpět do Sydney.
Projeli jsme si nejdůležitější památky, svezli se tramvají a taky mrkli na nejvyšší věž
Melbourne – Eureka – výhled odtud byl podobný Eiffelovce. Škoda jen, že už se stmívalo ale, má okolo 70 pater a super výtah, který vás vyveze během 10s až na vrchol :-) Tam jsme strávily s Bárou asi tak 1,5h (Andy + Pavel se od nás odpojili už ve městě).

 

 

 

Aj šaliny tu mají :o)

 

 

noční Melbourne

 

 Výhled z Eureky

 

 

 

No a prosím tyto batůžky jsem si zamilovala, jestli pojedu do MEL znovu (jakože chci),
tak jeden beru Lauríkovi :-)

Po návratu jsme si s Barčou daly trochu wellnessu a užily si noční výhled na Mel.

 

Dovolená končí, povinnosti začínají..

Návrat do Sydney už tak žhavý nebyl, kolony, čekání a únava po téměř 1000km..
Naše hlavní fotografka Bára, která fotila o sto šest nám stále nedodala fotky, takže musíte se spokojit s tím co mám já, ale jakmile budu mít fotečky, určitě doplním či pošlu odkaz.. ;-)

A máme tady listopad

Měsíc listopad byl takový volnější, kromě toho, že u mě v baráku se malovalo a dělala nová podlaha, našla jsem útočiště u Andy a Pavla, u kterých jsem po dobu rekonstrukce mohla zůstat. Užili jsme si kopec srandy, hlavně když mi Andrej slíbila, že Pavel chrápat nebude a chrápal hned první den :-D Oni totiž mají jenom přivřené dveře do ložnice a tak to bylo z obýváku trochu slyšet :-D No ti co mě znají, tak ví, že chrápání je číslo jedna, které neodpouštím (až už za to chlapi můžete či ne), takže další den jsem se už vybavila špuntama do uší a problém byl vyřešen! :-)

Taky jsme konečně s Anetkou, mojí drahou ženou začaly plánovat naši společnou dovolenou – rozhodly jsme se, že bychom se mohly sejít někde na půli cesty, takže nám plán cesty je stále v řešení, takže jsem zvědavá, kde nakonec zakotvíme. Do toho bych chtěla vyrazit s Lenkou do Perthu, jenže zatím hledáme společný termín a musíme si nastavit rozpočet. Bohužel jak jsem zjistila, tak Perth je o něco dražsí než Sydney (jo taky jsem si říkala, jak může být ještě něco dražsí než Sydney, myšleno na australské poměry!), pak bych ráda vyrazila znovu do Melbourne, kde se koná Australian Open, který jsem letos prokaučovala a snad i na Zéland se dostane..no a pak děj se vůel Boží. No uvidíme, co z toho vyjde, milionář taky nejsu, ale musím to promyslet, jak pracovat efektivně a vydělat si nějaké kačky navíc!  

 

A co dál?

Příště se můžete těšit na to, jak nás po týdenních deštěch zasáhla tropická vlna (43C+), moje krokodýlí boty, narozeninovou párty anebo jak dopadly letošní australské Vánoce.

Tak se mějte hezky a zase za pár týdnů se na vás budu těšit ;-)
Elizabetka