Žůžo, dobrodrůžo!

Ahoj, ahoj, ahoj,

Toto letí. Bože už je březen, skoro až duben!! A to přísahám, že mám blog rozepsaný už od začátku února.
Když to tak počítám, tak už je to skoro 7 měsíců, tedy prakticky druhá půlka Austrálie za mnou. Zážitků zase neskutečně, že nevím, kterými začít nejdříve. Snad to tedy vezmu popořadě. Nicméně shrnula bych to jako období navázání nových kontaktů a přátelství a samozřejmě dobrodružství. :-)
Abych dokončila načaté kapitoly jako tropická vlna, krokodýlí boty či narozeninová párty a samozřejmě druhé Vánoce bez české rodinky.

Letem světem zpět - ohlédnutí do minulosti

Bylo 10.11., tedy ještě pořád dle AU času jaro, jenže na místní poměry nezvykle horko a věřte, že když je horko, tak pořádné. Nakonec se teplota vyšplhala na +43C ve stínu.. Jak bylo na dalších částech Sydney jsem raději nekoumala, ale byl to slušný skok, současně však známka toto, že léto začíná již brzy – 1.12.

Story o mých krokodýlích botech snad ani netřeba komentovat, neboť jsem si jednou zapomněla na Manly tenisky a tak mě nenapadlo nic jiného, než si vzít staré, bohužel jsem netušila, že už se mnou prošly před 4lety Paříž a další procházky.. No dopadlo to tak, že se mi v půlce cesty na autobus odloupla půlka podrážky a to vám řeknu, že se skutečně blbě jde, když je 40st a vy máte jít po rozpáleném chodníku.. :-/ Nicméně zvládly to se mnou až domů, resp. na Mosman, kde jsem v té době bydlela a pak letěly rovnou do popelnice, uznejte, měly hezký život :-D
Jak už jsem zmiňovala, tak jsem dostala pozvánku na narozeninou party Andy a Pavla. Bylo to super. No spíš to byla taková česko-slovenská párty až na pár australanů. Potkala jsem se opět po roce s některými lidmi z různých agentur, poznala nové čecho-slováky a konečně si opekla pořádného  buřtíka a krevety! :-)

 

Hip, hip hurá! Máme tu léééto!

Prosinec se nesl v období příprav a výletů.  První prosincový víkend jsme si vyrazili na sever Central Coastu až k Nelson Bay, Port Stephens a NewCastle. A! Konečně jsem měla možnost vidět živého klokana v přírodě a pomazlit se s ním.. Výlet to byl super, člověk je rád, když vypadne do přírody z toho velkoměsta. Bohužel na cestě zpět mě chytla taková migréna jako už nikdy, takže jsem večer a noc strávila střídavě ve sprše a v posteli. Bohužel u letištního hotelu neměli ani prášky na bolest hlavy, takže jsem to musela vydržet, resp. zaspat. Naštěstí ráno to bylo v pohodě, ale takovou migrénu jsem už hóódně dlouho nezažila.. :-(

Byteček na Manly už pomalu finišoval s novou podlahou a malbou zdí, takže už jen uklidit a připravit pro rodinku, která přijede, co nevidět.
Přivítání bylo jako vždycky víc než vřelé a dětičky taky povyrostly a samozřejmě více zlobily.. Nejlepší je však Thomasina, která roste do evropského taťky a začíná s ní být sranda a člověk si aspoň pokecá neboť už si řekne, co chce a co ne.

Vánoce, Vánoce přicházejí...

Vánoce se nesly v Mosmanovském duchu u Andy a Pavla, na večeři jsme měli rybu, bramborový salát, vínko, maxi stromeček musel být a samozřejmě dárečky :-)

Konec roku - jen datově

Silvestr jsem si pak užila v Balmain spolu s Vikinou, Ivošem a dalšími převážně slovenskými lidmi, co už tu žili nějaký pátek.. Stihla jsem to tak tak, neboť cesta z Manly tam vzala přes 1h a tak jsem byla ráda, že jsem tam v 23:45 dofrčela v celé své kráse. Nicméně musím říct, že loňský Silvestr co se týká přehlídky mi přišel lepší, ale tak každý zážitek je dobrý :-)

 

Milé setkání
Taky musím zmínit, že 1.1. jsem si udělala schůzku s příbuznou Coni – mé švýcarské kámošky z jazykovky. Přijel jí sem brácha s manželkou, tak jsem je tu provedla a pak si zašli na nějakou dobrou véču. Musím říct, že Švýcaři z německé části jsou moje srdcovka, stále jsme v kontaktu s Coni a Steph.

Nový Rok a nové objevy
Po Novém roce jsem se rozloučila s rodinkou a popřála jim příjemnou cestu domů. Mezitím jsem musela zařídit věci kolem školy, protože jak jsem už zmiňovala, tak jsem se rozhodla změnit školu. Oficiálně škola začínala 11.1., ale člověk se musel přijít o týden dříve registrovat.. No bylo nás tam celkem dost, hlavně spolužáci z Indonésie a Japonska, pár Slováků a pak takový všehomix.

A hurááá do Perthákova :o)

Taky jsme se konečně s paní Leničkou dohodly na schůzce a začaly plánovat naši Pertháckou dovolenou ve Western Australia. Dopadlo to dobře a podařilo se nám i v době školy (kdy se nesmí moc cestovat) vycestovat aspoň na týden. 
Řekla bych, že kapitola Perth by měla být sama o sobě, ale jelikož je součástí mého cestování, rozhodla jsem se ji doplnit sem.

No co vám budu povídat, byla to jedna z nejlepších dobrodružných cest, které jsem ve svém životě zažila. Ať už to bylo ubytování, aktivity, řízení vlevo, zážitky, které vám nikdo v životě nevezme.

 

Fremantle beach

Perth z pohledu King Botanic Garden

 

Jedním slovem BOŽANSKÉ! <3 Myslím, že fotky mluví za své a není třeba moc komentů, snad jen to, že to začalo v Freemantle ve vězení, kde jsme měli podzemní tunelovou tour..

 

 

..Pokračovalo na sever až k azurově modrému pobřezí Jurien Bay a zpět do Perthu a na jednu z nejjižnějších částí WA do Augusty.

 

Azurové moře jako na Maledivách

 

Spící koala (koaly spí v průměru 22h denně, to je život!)

Poobědová klokaní siesta :o)

Sníh nebo písek? Duny, které se každoročně posunují díky větru o pár metrů

A tady bacha na Aussie faunu :-D

Pinnacles Desert

 

Nejlepší zážitky však máme i ze stromového dobrodružství, kdy mě Léňa s instruktorkou přemlouvaly ať už konečně skočím takový 20m bungee jumping ze stromu.. No co vám budu povídat, výška to byla jako prase, takže mi to trvalo asi 10min než jsem skočila.

 

Jewel Caves

Perthácký aquapark (aj do toho zeleného jsem násilím vlezla :-D)

Busselton - nejdelší molo na jižní polokouli

Tak daleko jsme od domova :-/

Modelky :-D

A tady si nějaký Čecháček otevřel kavárničku :o)

Cape Leeuwin - jeden z nejjižnějších bodů WA

Ty vlnky za mnou je místo, kde se střetávají 2 oceány!

 

Další super zážitky byly z Rottnest Islandu, což je 1h jízdy ferrynou od Perthu. Půjčily jsme si kola a projely celý cca 22km ostrov, jsou tam k vidění, jako jediné v AU tzv. Quakky, je to takové zvířátko mezi bobrem a králíkem, samozřejmě Léňa se chtěla při každé příležitosti vyfotit :-D O super šnorchlování a tak průzračné vodě s fialovými korály ani nemluvím. Prostě krása WA!!

Místní fotogenické zvířátko Quakka

Hillary aquarium

 

A takové snídaně jsem chystala paní Leničce :o))

A zase obžerství - mořské plody, klokan a salát a pivíčko :-D

A jedna srdcovka! Západy Slunka ve WA - něco neskutečného!!

That´s Perth - naše cestování s Leničkou a mojí maličkostí ve Western Australia <3

Atlanta je tu!!
Hned po návratu mě čekalo další příjemné „překvapení“. Dorazila za mnou na business návštěvu moje drahá bývala šéfová Renča, která teď sídlí v Atlantě, v Georgi. Co vám budu povídat, dvě ženské, co s načatým večerem, skončily jsme v Darling Harbouru a prokecaly hodiny :-) Příjemné setkání po 2 letech :o)

 

Sláva, už je sníh...

A máme tu únor, ten se nesl taky ve formě dobrodružství, naopak ale sněhového. Dostala jsem pozvání, zda rodinku nechci doprovodit na lyžovačku na ostrově Hokkaido v Japonsku.

Naše bydleníčko hned pod svahem

Co vám budu povídat, nabídka to byla lákavá, jenže mělo to své ale. Jak si člověk žije v Austrálii, tak zjišťuje, že nepotřebuje moc oblečení, takže samozřejmě na takové nečekané sněhové výlety oblečení nemá. Naštěstí tu existují dobří lidé, sousedi a kamarádi, kteří byli ochotni a půjčili mi, co jsem potřebovala.. Byl to zvláštní pocit, dotknout se po cca 2 letech sněhu, ale jsem ráda, že jsem zpět. Průměrná teplota mínus 7-8st, jeden den dokonce -11st. Brr. :-)

Krásy skiareálu Niseko

 

Místní hora, neptejte se na název :-D

Jedno selfie, před spaním :o)

Byla to příjemná změna i v tom, že jsem mohla ochutnat speciality jako rejnoka, kraba a jiné pochutiny a věřte tomu, že Japonci si na kvalitní jídlo potrpí. Ještě jsem zapomněla zmínit, že jsem měla 1 noc v Tokiu, takže jsem si na rychlovku zajela omrknout místní architekturu. Jak byla ale kosa, tak jsem to zabalila brzo, nakoupila suvenýry a hurá do vany, která mi v AU tak chybí :-D

Tak "báj end sí jů nex tajm"

 

 

Perla večera ještě byla večeře, 6. února, kdy máme já i Thomasina narozky až na rozdíl 26let :-D  Byl to mazec, přišel sám šéfkuchař a v rukách nesl 2 menší dortíky s ovocem a Happy Birthday Elis and Thomasina, k tomu nám zpívala půlka hotelové restaurace. Super zážitek! :o) No a dárek, který jsem dostala..ten budu prezentovat, až bude vhodná doba k vybrání :-D

 Jako obvykle něco "cool"

 

A tak na viděnou v Sydneyově
 

Kuře na stropě

Hned po příletu mě čekalo nemilé překvapení v podobě pípání požárního hlásiče tady doma. Pípalo to každou hodinu. Já už 36h na nohách jsem to pak ve 23h nevydržela a sebrala se jít vyspat ke známým. Naštěstí další den dorazil elektrikář a hlásič vyměnil, neboť by mi tu asi pořádně hráblo, jen si představte, že vám něco pípá každých 30 sekund nad hlavou, že se nedá ani spát, jste podráždění a nevyspaní po letu.. Přijde mi, že vždy, když se odněkud vrátím, stane se tu něco co člověk fakt nechce.. Asi osud. :-/

Back to school

Po návratu z mých holidays mě čekaly školní povinnosti, ale mám štěstí na to, že jsem byla v týmu s Dominikou (Slovenkou) a Danielem (Němec s chorvatskými kořeny), naštěstí spolupráce funguje a tak za mě udělali část práce a já jen doladila detaily. Víkend 8 ve škole je totiž ve znamení odevzdání seminárek, prezentací apod, takže člověk 14dní nedělá prakticky nic jiného. Každopádně zvládli jsme to a hurá si užít prázdniny, které jsou každých 8 týdnů.

Palm Beach Ještěd a Patonga

Plán byl jasný

 

Toho jsme využily a vyrazily jeden páteční den s Luciášem na Central Coast. Cesta to nebyla dlouhá, ale i tak to zabralo celý den.  

 

Pozdrav z Palm Beach

 

Výlet to byl na Palm Beach a odtud vzaly ferry (která jezdí jen 2x denně) na Patongu a tam strávily celý den. No řeknu vám, příroda fajn, ale asi jsem ráda, že bydlím na Manly a v okolí, trochu tam zdechl pes :-|

Selfie z loďky

Přijelo žrááádlo!

 

 

 



Odpolední siestičky

 

Další zvyky, které jsme s Luciášem začaly je skoro každotýdenní návštěva Starbucks a naše otevřené konverzace o všem, a věřte opravdu o všem :-D, ještě štěstí, že tam moc Čechů nechodí, aspoň doufáme.. :-)

Prázdniny jsou za dveřmi

Co se týká práce, tak musím uznat, že si nemůžu stěžovat.. V období prázdnin může člověk pracovat neomezeně a tak mám pocit, že se nenudím a pořád někde trajdám, ať je to pracovního rázu či odpoledních dýchánků nad vínkem či BBQ.

 

 

East Manly Cove Beach

Evropské BBq s Danielem

 

 

S Luciášem no. 2

 

 

A něco k Zamyšlení

Nicméně, jak jsme však zjistili a shodli se, tak dost lidí má zkreslenou představu o životě v zahraničí. Ano, člověk si může vyrazit kdykoliv na pláž, popíjet si vínko a bavit se v baru, ale to taky něco stojí.

 

A tím nejcennějším jsou čas a peníze a osobní život. A proto vždycky říkám, neposuzuj člověka podle toho co vidíš či slyšíš, ale podle toho jaký ve skutečnosti je, co dělá a čeho všeho se vzdal (pohodlí, přátel apod.) aby získal jiné zkušenosti.

 

 

 

 

Proč to zmiňuju? Poslední dobou slýchávám, jak se tady máme dobře, jak si žijeme jako prasata v žitě, plážička, opalovačka, flákání apod. Uvedu některé věci na rovinu – člověka to stojí hrozně moc, jako peníze – než si našetří na zahraniční pobyt, dost to stojí a šetří léta, začíná od nuly a když píšu od nuly, tak myslím od úplné. Tady nikoho nezajímá, že jste v ČR dělal v obchodě či kanceláři, zda jste zedník či inženýr. Začínáte jako pomocník v kuchyni, servírka, uklízečka, chůva, jak daleko se vypracujete jen na vás. Do toho všeho musíte chodit do školy, která stojí několik tisíc ročně (važte si toho, že české školství je zdarma a vcelku kvalitní, stejně jako zdravotní péče), bydlíte ve spolubydlení či ve sdíleném pokoji, protože na to prostě nemáte, často obracíte každý dolar a přemýšlíte, zda si koupíte co nebo ne. Člověk tu maká na to, aby si tyto základní věci mohl dovolit a když se mu podaří ušetřit nějaká kačka, je to jen plus. A to nejdůležitější – vzdáváte se v zahraničí pohodlnosti. Něco jste si v ČR vypracovali, měli jste tam kamarády, rodiny, nejbližší – to všechno je daleko a jediný na koho se můžete spolehnout, jste vy sami, nikdo jiný. Takže to jen pro úplné informace. Jedno vám to však do života přinese – stanete se neskutečně silní, samostatní a zažijete zážitky, které v životě už nezažijete. To je život v zahraničí. Někdy je potřeba obětovat něco, pro to, abyste získali něco jiného. Nejvíc mě dostávají lidi, kteří mají vyšlapanou cestičku, Austrálii jim zaplatili rodiče, přidali několik tisíc dolarů se slovy - tak si to tam užij a ještě si někteří stěžují, zabít toto. To se pak pozná rozdíl mezi lidmi. Takže to jen upřesnění na konec, že není všechno tak růžové a skvělé, jak vypadá. Na druhou stranu, každý měl po škole stejnou šanci a jak říkáme s Luciášem - "domů můžeme jet vždycky"!

 

Mějte se krásně, těšte se na další překvapení a zase za pár týdnů na slyšenou :)

Vaše Elizabetka