Není všechno zlato, co se třpytí aneb všechno se děje pro něco!

Přátelé, kamarádi,

Čas tu letí hrozně rychle nejen kvůli posunu, tak je potřeba napsat dalších pár řádků na klokaní prázdniny. Musím říct, že čím dýl tady su, tak tím víc to letí a to mi vůbec nepřijde, že se blíží nějaké Vánoce, Nový rok apod.. Ale k tomu, co se tu za poslední dobu událo (a že toho nebylo málo, hlavně ty víkendy bývají plodné :-)), ale všechno postupně.
A ještě jedna poznámka, vzhledem k tomu, že píšu po delší době, tak se připravte na to, že to bude long story. Takže si myslím, že po tomto příběhu (pokud ho vůbec dočtete) mě budete buď milovat nebo nenávidět.
Doplňuji o fotky, ale za poslední 3 týdny je jich asi 600, takže přikládám jen „the best“..

V pondělí jsem se probudila v rýži. Ano v té rýži, jak jsem naznačila v předchozím povídání, ta která se používá obvykle na vaření..  Jak jsem zmiňovala, nedělní hrátky (vodní) se neobešly bez následků a já jsem tak trochu utopila moji „babičku Nokii“. Byla už trochu nacuclá vodou (sice fungovala, ale sekala se), takže jsem si řekla, musím ji zachránit, jelikož žádný jiný telefon nemám. Takže jsem si hold nasypala do misky rýži a v něm telefon přes noc nechala. Jenže! Jak mi ráno zvonil budík, tak jsem se trochu lekla a jak jsem se v posteli rychle překulila a ejhle, rýže všude. No super, říkám si.. Naštěstí to je jen rýže, takže stačí vysypat, povysávat a pelíšek připraven na další noc :-D

Sušíme telefon

  Jak už to tak bývá, tak poslední týden před Vánocemi to ve škole bylo takové uvolněnější. 15.12. k nám nepřijel žádný student, takže jsme zůstali ve stejném počtu jako minulý týden. Měli jsme stejnou lektorku Holly, která mi absolutně vyhovuje, přesto, že je pouze o rok starší než já. ;-) Takže ve škole při pondělku pohoda, probereme lekci a pak si každý dělejte, co chcete.

Já jsem během pobytu zde dostala takový možná pro některé ztřeštěný nápad (ostatně v AUS se meze ničemu nekladou). Takže hurá do toho. Vymyslela jsem, že bych mohla být „chodící reklama“. Takže jsem si koupila bílé bavlnění tričko, černý fix na oblečení a hurá realizovat mé plány. Pravda, z počátku mi to přišlo jako trošku zvláštní nápad, ale tak co, nikdo mě tu nezná, naopak rodina mě v tom podporovala a řekla mi, že nepochybují o tom, že budu úspěšná, ale že je to funny T-shirt :-D

Jak to všechno dopadlo vidíte na fotce níže.

 

Musím poznamenat, že to miminko jsem tam doplnila na reakci od Marcely, která mi řekla „Eliška eště by to chcelo nejaké to bábetko“.Takže jsem dokreslila bábetko a bylo hotovo.  Ve finále jsem z toho měla vcelku radost a těšila se, až si ho druhý den obleču a hurá do „akce“. Když jsem ráno přišla do kuchyně, kde byla i Tamara, tak se mě ptala, kam v tom chci jako jít. Říkám jako do školy, náhodou se mi to líbí a myslím na svoji budoucnost lepší práce a hlavně s tím co mě baví – děti. Na to mi řekla, že asi pojede busem. Hold ne každému se můj nápad zamlouvá a uznejte ne každý je nadšený z toho, co udělá ten druhý, takže jsem se vydala do školy pěšky a sama. Což ovšem nebyla škoda. Pravda prvních pár set metrů jsem si říkala, že je to takový divný pocit, že na mě někteří tak blbě hledí, ale pak jsem si zvykla. Spíš bylo občas úsměvné, jak ti to někteří přečetli, pak se podívali na mě a usmáli se. :-) Takže to bylo tričko, o něm ještě ale uslyšíte :-D

Co se v pondělí ještě událo, nemusím asi zmiňovat. Zahraniční zprávy, jak rychlé jako blesk, takže určitě některým z vás neušlo, že došlo k „zajetí “ několika rukojmích v Sydney islámským radikálem. Bohužel se to neobešlo bez následků. V návaznosti na to se mi ozvalo pár kamarádů a kolegů jestli jsem v pořádku, takže jsem pak na fbk napsala, že děkuji za starost, ale jsem v pořádku. Navíc bydlím na Manly, což je asi tak 1h od místa incidentu. Takže ještě jednou děkuji za starost, byla jsem v pořádku. Jako důkaz foto níže.

 Na výletě na Bondi beach

 

Spíš je mi líto, těch osob, které to museli zažít a obyvatel, který bydlí v okolí, protože okolí bylo po celou dobu uzavřeno a zaměstnavatelé nařídili svým zaměstnancům, ať nechodí do práce, kvůli případnému ohrožení.

Následující den jsem opět oblékla své tričko a vyrazila do školy. Všimla si ho naše recepční Michelle, která mi řekla, že je to super nápad. V tom to viděla Lenka, lektorka Elementary class a říkala, že ten mail jsem si měla napsat na prsa, aby to bylo víc vidět. Což mi vlastně řekla i moje kamarádka Petra z Hodoša.. :-D Nicméně účel trička byl jasný – najít vhodnou práci typu nanny a housekeeping, ne hledat budoucího manžela :-D Taky si mého trička všimli spolužáci a ač někteří na mě koukali jako bych spadla z Marsu, tak třeba takový Ištván nebo Japanes girls byli nadšení :-) Prej, že nápadům se mezi nekladou. Moje řeč :-)
Odpoledne jsem šla pak do práce, kde jsem toto tričko vyměnila za „pracovní úbor“. Přece jenom jsem si řekla, že by z toho mohl být průser, že si tady mezi hosty v restauraci dělám reklamu. Nicméně osobně musím říct, že si myslím, že bych měla větší šanci, jelikož tam chodí i hodně maminek s dětmi, takže třeba by se to některé hodilo..
A kromě toho v úterý jsme měly zase půlhodinový telefon s Marcelu, že bychom mohly vymyslet nějaký společný plán na víkend. Marcela je totiž běžně hrozně „busy“, takže prej jestli bychom Táňičku nevzaly s Irčou pod své křídla.. ať ji trochu provedeme po Sydney :o)

Středa byla o něco veselejší a to prosím v tom, že se událo několik „happy situations“.
- psala mi Verča z Narrabeen původem z Prahy, že by mi ráda předala telefon, který její rodiče přivezli z ČR. (Jak jsem možná zmiňovala přemýšlela jsem, že si zde koupím nový smartfone, ale co jsem viděla výběr, takže žádná hitparáda a ceny byly zhruba o takových 30 % vyšší než v ČR, pak jsem si uvědomila, že tu nebudu tak dlouho, takže chce to nějakou záruku..no ve finále jsem se dohodla s jednou holčinou, co bydlí kousek, že její rodiče letí za její rodinou, takže jsem si mobil vybrala, její taťka mi ho vyzvedl na Hájích a přivezl sem). Ještě, že tak. Takže to mobil.
- dále co mi udělalo radost, byla moje platební karta. Konečně! Nechápu, že tady trvá tak dlouho bance vystavení karty. A to mi slibovali, jak to za týden bude. Naštěstí to tak bylo, ale nikdo mi předtím nedokázal vysvětlit, proč mi ještě karta nedorazila. Nicméně když jsem ji přebírala, tak má růžový design, jak mi můj bankovní konzultant sdělil, tak že to je prej pro holky.. Tak snad se mi bude líbit.. Pomohl mi aktivovat kartu, a to prosím stylem, že ji vložil do bankomatu, tam odklikal nějaké upozornění a že si mám nastavit PIN, který chcu. Celkem fofr akce, když si vezmu, že mi stihl předat kartu, pomohl nastavit PIN, vysvětlit a nastavit internet banking a to během asi 10min ;-)
- na co jsem trochu zapomněla, že je středa a výplatní termín za minulý týden. Tady se totiž peníze dávají týdně za předchozí týden. Takže moje první penízky.. Huráá.
- v neposlední řadě se na mě usmálo štěstí a napsala mi jedna holčina, která má zájem o housekeeping bytu, protože předchozí slečna se jí moc neosvědčila. Takže se mi ozvala jako druhé v pořadí, protože jsem reagovala na její inzerát. A mimochodem, došlo mi i pár odpovědí na babysitting
- a co mi udělalo největší radost?! Mamka měla 11.12. narozky a tak jsem si řekla, že je potřeba jí připravit něco spešl. Takže ještě před mým odjezdem jsem zrealizovala plán, že jí dám „něco na památku“, vím, sice neumírám, ale chce to něco, na co bude vzpomínat a z čeho bude mít radost. Díky spolupráci s mým kolegou Mirkem B, který je profi fotograf, jsme udělali pár fotek na přání a vybrala jsem jednu fotku, kterou jsem pak nechala velko formátově vytisknout, koupila rámeček a těšila se, až toto překvapení předám mámě. O to víc jsem měla radost, když mi pak volala mamky ségra, že předání dárku proběhlo a mámě uklápla i slzička.. Ale o tom ještě za chvíli..

 

 Oh happy day..

A taky musím zmínit, že v práci jsem poznala dalšího nového kolegu Gabriela z Argentiny, který se ucházel o místo kuchaře.. Celkem sympaťák, ale takový mladý zajda. Na věk jsem se radši nepsala, protože bych mu neřekla víc než 22 let. Když se mě ptal, jestli znám Argentinu, tak jsem řekla, že jo, ale jen z mapy, že znám tak slavný argentinský steak :-D

 

Středeční večer byl o to vtipnější, když za mnou přišla Tamara s prosbou, jestli bych jí s něčím nepomohla, říkám ok, o co jde. Sdělila mi, že se s Gábim trochu porafali (samozřejmě ve srandě) a on na ni vylil kýbl vody, která přistála i na její posteli. Takže je potřeba mu to oplatit. Tak jsem si řekla, ok, jsem pro každou srandu, co vymyslíme. Nakonec jsme mu vlezli do pokoje, přehodili matraci a snažily se napodobit jeho osobu, jak vidíte na obrázku a Tamara mu přidala vzkaz ve španělštině (jak jsem zmiňovala, tak je Tamara tak na půl Španělka, takže horká krev se nezapře :-D)

 Naughty boy Gabriel

Ve čtvrtek nám přiřadili novou lektorku Catherine, která je původně z Londýna. Je to vlastně taková ředitelka všech lektorů na škole. Když máte problém, řeknete to svému učiteli, když ten vám nepomůže, tak se obrátíte na Cate, když nepomůže ani ona, tak majitelé školy Mike a Samantha a když ani oni nejsou schopni vám pomoci nebo nejste spokojeni s jejich řešením a odpovědí, tak se obrátíte na nějakého ombudsmana pro vzdělání. Jak jsem zjistila, tak to funguje na většině škol, Irena mi potvrdila něco podobného :-) Ale to jsem trochu odbočila. Cate jsme měli proto, že Hayley má dovolenou a jak jsem psala, v pátek nám odjela na road trip. Hodiny s Cate byly docela akční, takže dopoledne uteklo jako voda. Taky jsme objevili, že kousek od školy je obchod „7 – Seven“, který funguje podobně jako večerka, ale nonstop a mají tam dobré kafé za pouhý dolar. Takže jsme se samozřejmě vydali to vyzkoušet. Osobně musím říct, že bych to nazvala servis poměr cena/kvalita, co chcete za dolar, ale pít se to taky dalo.
Po škole jsem mazala do práce, jelikož jsem dohodnuta, že moje „working days“ jsou út/st/čt..
Na to jsem po práci musela vymyslet něco na páteční BBQ (barbecue) se školou, kde má být společné zpívání a kde já mám za naši třídu představovat srdce/lásku. Nakonec jsem to vymyslela tak, že jsem si z práce vzala větší krabici, vystřihla z ní srdce a nalepila na to červený papír. Myslím, že se mi to celkem povedlo. Co říkáte?

Pátek, jak už jsem napověděla, byl ve znamení „Christmas party“, která se konala po krátké výuce na Shelly beach. Takže během dopoledne jsme spíš trochu blbli, než se učili..

 Crazy Tibo

 

 Benjamínek Loris, Stefani, Tamara, Tibo v popředí Nikolas a Ruben

 Emmy pořídila nové okulárie

Výuka byla zkrácená a místo ve 13:10 jsme končili v 10:45 a v 11:20 odchod na Shellynu.. Jelikož se blížil i čas oběda, tak jsme se s Janou z Prahy dohodly, že si koupíme nějaké to pivo a taky něco na šmak. Jídlo a ostatní potraviny se kupují klasicky v obchodě a na alkohol je tu speciální „bottle shop“, kde koupíte čistě alkohol, od piva, vína až po likéry, no celkově alkoholické nápoje. V supermarketech mají pouze „soft drinky“. Takže pro alkohol do bottle shopu, který je otevřený denně cca od 8 do 22h, pak máte smůlu a drink si můžete dát tak maximálně v baru..
BBQ na Shelly beach vypadala asi takto:

 BBQ na Shelly beach (úplně vpravo recepční Michelle)

 

Pražanda Jana

- dorazili jsme na místo, rozložili deky, osušky, pokecali se spolužáky a pak za námi přišla naše třídní lektorka Holly, že naše třída je první ve zpívání. To se všichni dušovali, proč jako my, když by se mělo začínat od Elementary class, no nic, tak je potřeba jít s davem. Vytáhla jsem svoje červené srdce a šla si stoupnout pod strom, kde každá třída měla zpívat. Jak jsem zmiňovala, tak Max a Tibo měli znázorňovat lásku, takže Max vyfasoval podprsenku ve stylu plavek, copánek na hlavě a hurá do toho.

 Our class 

 

 

 

Ostatně všechny třídy si odzpívali jejich songy a následovala společná píseň. Fotek se nashromáždilo asi tak 30, takže níže pro představu, jak to vypadalo.. Video raději publikovat nebudu :-D

 Elementary class with Lenka

 

 Intermediate class

 

 Upper-intermediate class with Dave

 

 Advance class with Holly and Dave

 

A tady tak nějak všichni pohromadě

Abych nezapomněla dodat, tak v pátek se konalo i graduation studentů, kterým končil kurz. Takže jsem se rozloučili s Marcem a Stefani, kteří následující den frčeli zpět do Švýcarska.. Nicméně jak Marc zmínil, už teď se těší, až se s některými potká u něj doma a jeho domov je i náš domov. Krásné. :-)

 

 Graduation of Marc (lektor Gordon)

 

 Graduation of Stefani (lektorka Holly)

 A ostatní, co končili kurz

 

A BBQ může začííít...

 Japan vs Hungary

 

Je libo klobásku..  

 Chef Ištván

  a jedna momentka s Nannou

Ale jeden bonus na závěr BBQ, požádala jsem přítomné lektory ze třídy, jestli by se mnou nedali společnou fotku na památku a mé přání jim bylo rozkazem :o) Zejména Cate od mě vyfasovala Santovskou čepku a když jsem jí řekla, že vypadá „well“ a ona se mi podívala na odraz do brýlí, tak že by neřekla, ale tak sranda musí být :-)

 Elis a pozůstatek lektorů - zleva Gordon, Cathe, Holly a Dave

 

 A vyrážíme na shopping..

Na této škole se mi líbí, že ačkoliv je to menší škola, tak prakticky každý vás zná jménem, kolektiv je spíš takový rodinný a přátelský i co se lektorů týká a každý týden je nějaká „social activity“, která utužuje kolektiv. Super, jsem ráda, že jsem si vybrala tuto školu, i když jsem i trošku zklamaná, že jsem stále ve třídě, kdy je pro mě všechno opakování, takže doufám, že po lednovém testu půjdu do vyššího levelu. Chce to víc mluvit, takže by to chtělo poznat nějaké čistokrevné ozíky!! :o)

V pátek po BBQ jsme vyrazily s Irenou na nákupáku Westfield Warringah Mall (WM), což je něco jako OC Chodov v Praze nebo Olympia v Brně. No co vám budu povídat. Strávily jsme tam neuvěřitelných 5,5h a že to teda stálo za to. Kromě toto, že jsem na sobě měla svoje vtipné tričko, tak jsme zažily po cestě z WC, jak nějaký chlapík seděl na WC pro handikepované a jeho syn otevřel dveře a jelikož jsme šly zrovna kolem, jelikož holčicí WC byly až vzadu, tak jsme se automaticky s Irískem otočily. :-) Takže chudák taťka, nemohl nic dělat a jen křikl na syna, ať okamžitě zavře dveře a mu se řehtaly, jak telata. Jak čas v nákupáku běžel, tak jsme začínaly mít hlad, jenže hodně obchodů a restaurací ve WM zavírá okolo 17-18h, takže jsme si rychle skončily jen do neoblíbeného Mekáče a dopřály si jídlo. Ne, že bych ho vyhledávala nějak často, páč je mi po Mekáči akorát tak blbě, ale zrovna po ruce nic lepšího nebylo. Já jsem si sedla směrem ven a bylo tam takové menší náměstíčka a Irča si sedla směrem k obchodům, za chvíli mi říká „ntv,na mě čumí nějací mladí kluci“. Já na to, jestli se diví, když má takové tričko s výstřihem. No ale jako kdyby čuměli trochu, ale oni jí tam prostě čuměli furt, nějací 16 letí zajdové. No konec. Takže jsme dojedly jídlo a razily ještě do pár obchodů. Taky jsme se musely vyfotit s vánočními dekoracemi, které byly všude, mě nejvíc zaujaly sobolí čelenka a Irču, čelenka s vánočnímu stromky. Přemýšlely jsme, jestli to koupit, až pak budeme chodit po Manly a vypadat jako blázni, ale nakonec jsme si to rozmyslely, že si radši koupíme něco užitečného, i když čelenka stála jen 3 dolary :o)

 Crazy shopping, ale AU je země neomezených možností a aktivit :)

 

 ..láska na první pohled

 

 

 

Večer jsem dorazila na homestay, tak vyřízená, že jsem padla do postele a spala až do rána.

V sobotu jsem měla domluvený housekeeping v bytě jedné Slovenky Jany, která hledala někoho pořádkumilovného a pečlivého, tak jsem si řekla, to su přesně já, tak jí napíšu. No takže jsem to šla zkusit. Během snídaně v homestay jsem pak pokecala s Michaelem a Stevenem (synové od Ann), prej jaké mám plány na dnešek, jestli s nimi nechci jít surfovat. Nakonec jsem se omluvila, že mám jiné plány a večer jdu na party s Irískem, holkama z SK a Ištvánem, takže sorry kluci.
Jak jsem zmiňovala, tak Marcele dorazila kámoška Táňa, takže jsme si řekly, že musíme vyrazit do nějakého baru, kam jinam než do Ivanhoe, kde to o víkendu žije. Ostatně, jak to tam vypadalo, si můžete domyslet dle fotek. Ale párty to byla fajn, komu by se nelíbilo strávit večer se 4 česko-slovenskýma kočkama :-D

 

 

 Ladies night - Irísek, Táňa, Marcela

 A samozřejmě náš "security guy" Ištván

 A heleďme se ! Zajac (Daniel)

Taky jsme se potřebovaly potkat, protože v neděli jsme měly v plánu jen s Irískem do Blue Mountains National Park, takže ať víme co a jak. No jak to asi dopadlo, řešilo se to chvíli před odchodem, návrat z párty ve 4h ráno, a sraz v 8:45h na Wharfu, takže spánek asi tak 4h.. A abych nezapomněla, jak se blíží léto a čeká se příjezd nových turistů apod, tak se i místní policajti připravují na turisty tak, že někteří kontrolují pořádek autem, jiný pešky a v sobotu večer jsem potkala pár policajtů na koních.

 

 Koho nedoběhnou policajti, doběhnout koníci

 

 ..a takto to vypadá, když to někteří přeženou a fotograf si koleduje o přes hubu

Upřímně, když tady něco uděláte, tak se s vámi nemažou. Zrovna, když jsme šly přes Corso street, tak nějaký chlapík ležel na zemi a kolem něho 8 policajtů a 2 na koni, nevím co udělal a když jsem přemýšlela. zda si udělat fotku policajtů zblízka na koni, tak jsem si řekla radši ne, ať nemám průser taky. Zákony zde jsou přísnější v ČR a nikdo se s vama nemaže. Policajt člověka upozorní, že se třeba nemá pít v parku u pláže, ale když vás vychytá znovu, tak pokuta 100-200 dolarů, zvlášť když si vás pamatuje.. Ale to jsem trochu odbočila. Taky můžete vidět, jak to může někdy dopadnout, když to přežene někdo s alkoholem. Btw, při té druhé fotce jsem dostala skoro po čumáku od chlapíka co se zrovna zvedal a chtěl jít po nás. Naštěstí Irča mu vysvětlila, že o nic nejde, takže don´t worry a keep calm..

Návrat z párty byl takový, že jsme to zabalily okolo 3h ranní , Ištván se nabídl, že mě doprovodí, protože bydlí taky ve Freshwateru, takže jsme pak kecaly cestou domů o všem možném. Nejvíc me „rozsekal“, když řešil v nějakém kontextu „bookshelves“. Jenže jsem mu nerozuměla, protože říkal „kukšels“, takže se ho ptám co jako s kuchařem a že jako co míní tím druhým slovem, no byla to jak komunikace hluchý s blbým a když jsem se teda podívala do slovníku aby mi to napsal, tak jsme se oba pochopili, říkám, nj ale tys to vyslovil blbě, tak se pak nediv, že ti nerozumím a maďarsky teda fakt neumím. Ale tak hlavně, že byla sranda. Po příchodu jsem padla do postele a hurá na ranní výlet.

Jak jsem zmínila, spánek byl nic moc, ale tak cesta ze Sydney do Blue Mountains (BM) vezme takových 3 až 3,5h, takže času dost se vyspat ve vlaku. No prd akorát. Jak to asi může vypadat, když jedou 3 ženské na výlet?! No jistě, krafaly jsme celou dobu a jak řekla Irča „tak to je husté, my tu hubu fakt nezavřeme“. Shodly jsme se na tom, že to bychom nesměly být jen 3 ženské, ale s nějakým chlapem, ale na druhou stranu, kdo ví, jak by to dopadlo, kdybychom s sebou vzaly třeba Ištvána.. :-D Chudák, by z nás skočil ze skály.. :o)
No takže z Manly jsme vzaly ferrymu, pak se přesunuly vlakem na hlavní nádraží a odtud pak přímo vlakem do Katoomby a pak pěšky do BM. Jelikož jsme neměly čas si koupit žádnou sváču, tak jsme pak u vlakáče hledaly nějaké občerstvení, ale byl tam akorát automat na Coca Colu a nějaké sušenky, takže jsme vzaly aspoň to. No nákup v automatu byl taky porod. :-D Jestli nás někdo sledoval z vlaku, který byl naproti automatu, tak se musel fakt bavit, co my jsme tam předváděly, když jsme hledaly systém, pak nám nechtělo vypadnout zboží a nebo jak to pak platily kartou, ale všechno dobře dopadlo. Vlak byl v pohodě a my dorazily na místo, přímo do BM se dalo jet ještě místním busem z Katoomby, ale nebylo to daleko, takže jsme to vzaly pěšky. Trasu uvádím níže, abyste si představily, jakou štreku jsme museli absolvovat..

 

 Výletujeme

 

 Blacktown a běloch, někde se stala chyba

  ..příjezd do BM a návštěva místního suvenýrství

 

..a ten božanský výhled, wow! 

 

 V BM to bylo nádherné, ten výhled stál fakt za to, obešly jsme nějaké turistické trasy, udělaly asi tak 350 fotek a hurá zpět do SYD. Menší ochutnávka níže a myslím, že BM bude mít ještě pokračování..

A výletování pokračuje..Tři sestry nad a pod..

 

 Jsme free!

 Prej prdelačky :-D

 

 AU příroda je fakt boží!

 

 Trochu vědomostí na cestu

 

 A Irísek se opět krmí :)

 

 Takže kam teď?

 

Po celodenním cestování jsme pak byly rády, když jsme sedly do vlaku, daly si nějakou baštu, co jsme koupily po cestě a hurá zpět na Manly.. Návrat byl okolo 20:30, takže když si to tam vezmeme, tak jsme cestovaly 12h. Ale musím říct, že to bylo krásných 12h.

 ..České dráhy v Sydney

 

Circular Quay a okolí

Po příjezdu ferrynou jsme ještě chytaly signál na Wifi poblíž Mekáče, než nám razil bus domů a rozloučily se.
Když jsem dorazila do homestay, tak jsem byla tak zralá jít spát, což jsem taky udělala. Jenže když jsem přišla, tak barák byl plný vnoučat od Ann, napočítala jsem jich 9, takže podle toho to tam vypadalo. Jen jsem si v duchu říkala, že doufat, že se to brzo uklidní, půjdou spát nebo odjedou pryč a budu mít klidný spánek a hlavně špunty do uší to jistí. Bez nich nedám ani ránu, od té doby co jsem si je koupila, páč by se to fakt nedalo.
Taky jsem ještě omrkla maily ohledně babysittingu a hle – nový inzerát přímo na Manly. No super řekla jsem si, tam musím hned napsat. Takže jsem ještě rychle napsala krátký mail a doufala, že se dočkám kladné odpovědi a šla spát.

V pondělí jsem neměla jít do práce, ale šéfíček mě požádal, jestli bych mohla dorazit, protože jedna holčina potřebuje volno. Takže jsem řekla OK, ale příští pondělí chci volno a nezajímá mě, kdo to bude dělat, páč mi v neděli napsal, jestli můžu dorazit a tím mi nabořil plány, jelikož jsme se s holkama dohodly, že bychom po víkendu vyrazily do ZOO. Takže pondělní dopoledne jsem strávila chvilku na pláži a potom jsem šla na odpolední směnu do restaurace.

 a předvánoční opalovačka..

 

Freshwater beach

Po práci jsem pak rychle projela poptávky na nanny a když jsem otevřela mail, tak mi napsala paní, co jsem jí odpověděla na inzerát. K mému štěstí mi sdělila, že by se se mnou ráda setkala v úterý, pokud mám čas, že ji zaujal můj profil a zkušenosti. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná. Na úterý jsme se tedy dohodly na schůzce.

V úterý jsem tedy dorazila na dohodnutou schůzku. Už vstup na společnou chodbu vypadal jako v paláci, jak si můžete shlédnout níže.

 

 Babysitting začíná..

 

Otevřela mi sympatická maminka 3 dětí jménem Nina. Jak mi posléze vysvětlila, tak ona je ze Sydney (ale má nějaké předky v Asii) a její husband je z Německa, konkrétně Berlína. Ptala se mě na takové ty všeobecné informace o mě, jaké mám zkušenosti, pochválila mi mé doporučení od paní Turek a Milánka z práce, že jsou to rozkošné fotky (za což jim ještě jednou děkuju! :-)) a že by byla ráda, kdyby mi mohla svěřit své děti, jak to mám s časem. Vzhledem k tomu, že jsem měla 14 dní prázdnin a restaurace byla během Vánoc taky omezeně otevřena, tak se mi to úplně hodilo. Nicméně hledala někoho „na zavolání“. Rodina na mě zapůsobila sympaticky a mile, takže jsem řekla, že pokud se dohodneme, tak můžu být „nanny na zavolání“. Nina si vyzkoušela jaké mám zkušenosti s miminky, když jsem se velice v doporučení chválila, že mám zkušenost s miminky od 6 týdnů (Laurinka od Kačky), takže jsem hned dostala za úkol přebalit a převléct do pyžamka z domácího úboru a starala se o 10 měsíční Thomasinu. Na to mi Nina řekla vysvětlila, co kde je, jak to tady chodí a že by byla ráda, kdybych tady s malou zůstala, páč půjde za chvíli spát, takže by Nina vyrazila na pláž za dětmi a manželem, ale do 12:30 bude zpět. Tak by to mělo být v pohodě. Jenže pak jsem tam strávila nějaké 2,5h a už jsem pomalu začínala být nervózní, že dorazím pozdě do restaurace, protože jsem potřebovala odejít od Niny ve 12:30, což jsem jí i předem řekla a ona mi napsala sms, že se opozdí. No naštěstí dorazili brzo, takže já pak mohla valit do restaurace..
Jinak jak jsem psala, vstupní chodba vypadala jako v paláci a byt byl v podobném stylu, jen pro představu.. Doufám, že podobný budu mít v budoucnu taky :o)

 

 

Tam byla taky slušná honička, jak jsem psala, příjezd nových turistů jde znát, takže se člověk nezastaví a nemá čas jít ani na wc.. Když jsem pak končila, tak jsem byla tak vyřízená, že jsem akorát dala sprchu a hodila šipku do postele.

Ve středu byl Štědrý den, pro mě takový zvláštní, protože jsou to vlastně první Vánoce bez mé rodiny, nejbližších a mých přátel. Měla jsem takový zvláštní, nepopsatelný pocit, ale pak to bylo v pohodě. Během dopoledne jsem pomohla Nině s dětmi, uklidila čurbes po dětech (jelikož mě požádala taky o housekeeping, když děti budou spát) a odcházela s přáním, ať si užiju večeři s přáteli. Marcela mě totiž pozvala k sobě do bytu, že si uděláme česko-slovenské Vánoce asi tak v 8 lidech. Po příchodu jsem poznala nové lidi z Košic, UK, AUS, a Albánie. Na večeři byla kapustnica, nějaká ryba (ale ne kapr, protože ten je tady pro ně špinavá ryba), bramborový salát a pak takový dezert a´la cheesecake.. :-) Taky nám Marcela připravila menší dáreček pro každého, já jsem dostala takový hezký poznámkový blok se sovou, abych si tam psala zajímavé slovíčka pro practise :-) A to byl náš Štědrý večer na Manly..

 

 AU Vánoce s AU kaprem a AU salátem :-D

 

 

 A předávání darů

 

 Gerry s kámošem

 

 Táňička ...

 

 ..a Elisabetka byla taky hodná...

 

 ..někdo dostal košilku..

 

 ..někdo chytrý deníček na "zajímavé slovíčka"..

 

 .. a jiní něco šmrncovního ..

 

 Katka s albánským šohajem

 

 ..a Dubňanské Košice :)

 

 a dorazila taky Irenka (bez pštrosa) :)

 

 ..a vlastně žádný rozdíl oproti ČR - jídla bylo dost a začalo to slovy, proč to nikdo nejíte :-D

 

 

 

 

 Spice Girls :-D

 

 

 

Ve čtvrtek jsem byla opět u Niny a starala se o děti a domácnost a večer venčila psíky od Marcely. Jelikož si naplánovaly s Táňou výlet do Cairns na sever země a poprosila mě o venčení psů, že tam můžu klidně přespat, ať nelítám denně 5km ráno a 5km zpět.. Takže jsem pak večer vyvenčila psíky a přespala u ní, protože to bylo pro mě pohodlnější a úspora času.

 

Jo a během dne, děti měly takovou super věc na hlavu, tak když jsme si hrály, tak prej, že si to mám vyzkoušet. Haha velice srandy kopec, ale tak hlavně, že děti se baví.. :-)

 ..a šak co, nikdo mě tu nezná :o)

 

V pátek jsem se opět starala o dětičky a do toho mě Nina požádala, jestli bych malou Thomasinu nepřivezla k jejím přátelům, kde bude trávit odpoledne.
Tak s ptám jako jak přivézt, a na to mi vysvětlila, že až se malá vzbudí, tak ji obleču, připravím do sedačky, ona mi zavolá taxíka a já i s prckem nasednu a pojedu směrem Chatswood, asi tak 17km od Manly. Říkám trochu nejistě, aha, no tak zkusit to můžu. Nina mě ubezpečila, že nemám mít strach, že mi věří a kdyby něco, tak bude na telefonu.

 doufám, že se dočkám taky tak spokojeného miminka :)

 

..přebalit..

 

 ..obléct..

 

 

 ..ready and go..

 

Takže když se asi po 1h Thom vzbudila, píšu Nině, že za 15min jsme ready, volá mi zpět, že taxi bude u domu cobydup. Zrovna začalo pršet, takže super počasí na výlet. Ještě mi do taxíku nešla zapásovat dětská sedačka, tak jsem to tam 5min štelovala, až taxikář řekl, že to udělá, ať se jdu schovat. Nakonec jsme se s tím oba poprali, přece jenom nehodlám mít na triku, kdyby se malé Thom něco stalo, takže dokud nebude zabezpečena, nikam se nejede. Taxikář to dal do kupy a no a mohli jsme  vyrazit. Cesta trvala asi tak 30min, během které Thom žužlala nějakou tyčinku a já si jak na potvoru zapomněla kapesníčky, takže pak vypadala jak čuník.. Naštěstí, pračka to vypere.
Když jsme byli na místě, tak si Nina s Axelem převzali Thom a že mě taxík zaveze na nějakou zastávku. Nutno podotknout, že taxikář byl nějaký Ind s turbanem na hlavě, takže jsme navázali na předchozí konverzaci o životě v Indii a co dělá tady.. Nakonec mi řekl, že jede vyzvedávat nějakého zákazníka, tak mě přiblíží. Nejdřív mi řekl, že do French Forestu, když jsme jsem se ptala, kolikátka bus mi jede, tak že mě hodí spíš do Seaforth, že to mám blíž na Manly, říkám OK a doufala, že se tak stane. Znovu jsem se tedy zeptala, co za bus mi jede z Seaforthu, když to tady tak zná. Asi mu mě bylo líto, že prší, já budu zmoklá jak slépka, tak mi řekl, že mě zaveze na Balgowlah, což je asi 20min pešky od Manly, busem tak 7min. Takže mě nakonec a možná i konečně vysadil na nějaké zastávce, a když jsem se ho zeptala, co budu dlužná, tak prej nic, že to je v pohodě. Znovu jsem se ujistila, "are you sure", řekl, ať to neřeším a byla jsem "vypuštěna", kde jsem v životě nebyla, lilo jak z konve, já bez deštníku, naštěstí za 10min jel bus, takže jsem pak jen naskočila a jela na Manly. Odtud jsem pak honem valila vyvenčit psíky a popřemýšlet co večer.
Večer mi přišel jakýsi nudný den, je po Vánocích, na Manly zdechl pes, co se akcí týká a je tu nějak podezřele ticho.. Na večer jsme se pak dohodly, že vyrazíme v Irenou někam do akce. Takže klasika Ivanhoe a pak se uvidí. Připojil se k nám Ištván, že prej nikdo nechce jít dneska ven, tak jestli může s námi. Byl to takový náš security guy, jak jsme ho označily :-) Večer utekl jako voda a my nakonec skončili ve Steynu, což je spíš takový otevřený prostor uprostřed dvoru, kde hraje hudba, jsou tam 2 bary a posezení. Když jsme pak usoudili, že je na čase vyrazit domů, tak nás zastavili nějací kluci v baru, jestli je můžeme jakože vyfotit dohromady. No jak to dopadlo. Kecali jsme tam s nimi další hodinu, což bylo zase dobré na procvičení ingliš, ale už byli trochu opilí, takže to podle toho vypadalo i ty poznámky.. Nakonec jsme si řekli, že vyrazíme pomalu domů, Steyne už se stejně zavíral, Ištván že už taky půjde a my šly s Irčou taky každý po svém. Kluci nás jen doprovodily na Corso a že jestli s nimi nechceme jít na kebab, tak že teda jo. No to byl teda kebab. Těch kluků bylo asi 5, říkali, že mají společné rodiče, ale budou to spíš step-brother.. Během čekání ve frontě na kebab stály před námi nějaké dva kluci, že prej co máme rádi, tak jsme na ně hleděly, jak vyorané myši, zvlášť když viděly, že se tam bavíme s těmi 5 klukama. Asi tak po 3 minutách si vystáli svoji frontu a že čau holky, tady máte něco dobrého, my hleděly jak puci, co to jako mělo být, mezitím se „naši kluci“ dostali na řadu a my si stouply opodál. Mezitím co kluci stáli u pokladny, tak se k nám nachomýtli další 2 kluci, prej, že co tady děláme a proč nejíme ten kebab. Trošku jsme s Irískem nechápaly, že jen vlezeme do „kebabárny“ a už nás tu chce 9 kluků. :-D No v ČR toto fakt nezažijete.. Nakonec jsme tedy poděkovaly klukům za kebab, těch dalších 5 sedělo na lavičce a kecalo tam s někým dalším a nás tam furt brzdili ti dva Jack a John.. Nakonec si s nimi Irča vyměnila čísla, že bychom se v budoucnu mohly potkat na Manly, páč bydleli kousek.. Jo a taky hrozně vtipné bylo, jak jsme tam stály už tak 10min pořád s tím zabaleným kebabem, tak kluci na nás velice holky „kebab isn´t decoration but food“ No konec jako. :) Ve finále jsme usoudily, že bude dobré, když se se všemi rozloučíme a půjdeme na kutě. Což jsme taky udělaly.  

 

 

 Nejdříve se posilníme :)

 

 Potom zapaříme :)

 

 

 No a "totok" mě chtělo za ženu ! :-D

 

 ..a tady pan švagr :-D

..a švagr č. 2, zkrátka rodinka k pohledání :-D

Sobotní ráno jsem se jaksi brzo vzbudila, na to mi Lolly začala škrábat na dveře, že chce jít už ven, takže jsem hodila tričko, kraťase, nakrmila psíky a hurá ven. Mezitím mi psala Irča, jak jsem přežila noc a že jede na Manly, tak by se za mnou stavila, říkám klidně můžeš, protože zrovna venčím psíky. Takže jsme pak venčily spolu.. A pak jsem zase valila k rodině.
V sobotu mě rodina pozvala na večeři, že by byli rádi, kdybych šla s nimi, tak jsme si dali pravé fish and chips a bylo to fajné :-) Večer jsem pak odcházela asi tak ve 23h, páč Nina a její manžel Axel měli ještě nějaké setkání s přáteli. Takže jsem pak měla uložit děti do postele, vyčistit s nimi zuby, přečíst pohádku a spát. No samozřejmě děckám se spát nechtělo a chtěly si hrát. Valentinovi (Val) je 6 let a Ruby má 4 roky, takže na mě zkoušely, co vydržím, tak já ně, že si jdeme čistit zuby, dala jsem pastu na kartáček a čekala. Na to mi Val, že prej ještě 3 minuty. Říkám žádné 3 minuty, máte už dávno spát, takže máte minutu a že začnu počítat. Takže počítám a Val na mě, nj ale musíš počítat německy. Jak jsem psala, tak Axel (tatínek rodiny) je původně z Berlína, tak děti mluví jak anglicky, tak německy. Němčinu jsem se učila na střední, ale jak to člověk nepoužívá, tak to lehce zapomene. Nicméně říkám OK, poslední šance, tak teda začnu, eins, zwei, drei… Dostala jsem se až k desítce a s tím, že dál si to nepamatuju. Na to děti zkoušely moji trpělivost a že musím do 20ti, když jsem to slíbila. Ano, sliby se mají plnit, takže otevřela jsem google překladač a dokončila elf až zwanzig v němčině. Ale to jim nestačilo! Smraďoši malí! :o) Prej, že teď musím čínsky. Na to jsem jim řekla, že jsem se čínsky nikdy neučila (celá rodina se totiž z Berlína přestěhovala do Hongkongu, kde teď pár měsíců bydlí, takže se učí i čínsky), takže jako sorry guys and let´s go to the bed! A už jsem začínala být naštvaná a řekla a dost a rychle do postele. Naštěstí mě poslechly a zalezly do postele, jenže prej ještě pohádku. Bože děcka už dávno měly spát, já uklidit byt a ne číst pohádku. Nakonec jsem tedy vyhověla jejich přáním a přečetla jim něco o tom, jak jela školní třída na výlet do muzea lidského tělo s paní Friezi. Čtení je sice fajn pro procvičení, ale občas jsem měla problémy, jak se dané slovo vyslovuje, tak mě Val opravoval stylem, to je ale špatně, musíš takto.. A nebo, že to vyslovuju německy. Nakonec mě děti dostaly, když si mezi sebou řekly, víš Ruby, Elis se tu anglicky učí, proto to říká blbě.. Takže tím mě vlastně naznačily, že umí líp než já, což je pravda a že musím víc mluvit.. Po pohádce jsem dokončila své povinnosti a počkala na rodiče až dorazí a vyrazila na venčení.

 

 ..a teta Eli hlídá :)

 

 

 

V neděli jsem se po 3 dnech objevila v homestay, páč jsem přespávala u Marcely. Šly jsme s Tamarou na pláž, protože nám Ann sdělila, že se chystá nějaký garden BBQ, takže to bude takový brzký oběd. Nevím teda, jak u ostatních, ale pro mě je brzký oběd okolo 11h. Nakonec nám řekla, že oběd bude ve 13:30, ať jdeme na pláž a ona že to zatím připraví s dětma, a to jsme se nabízely, že jí pomůžeme.. Čas utíkal jako voda, my už s Tamarou hladové, tak jsme dorazily, že už bude BBQ připraveno. Jenže velký omyl! Doma ticho po pěšině, sice Steve a Michael připravili nějaký zahraní nábytek, gril, ale to je tak všechno a my že teda, kdy bude to BBQ a Ann opět, že se to připravuje. No abych to zkrátila. Ann bude tak trochu slibotechna, páč už několikrát nám řekla, že v neděli bude BBQ a nic se nekonalo za celou dobu mého pobytu. Jelikož jsem měla od 14:30 dohodnutý babysitting a Tamara už na mě viděla, že jsem naštvaná a hladová (i když ona zrovna taky nebyla nadšená, že bude obědvat ve 14h+), tak Tamara zmínila Ann, že já mám babysitting a musím odejít, což sem jí i potvrdila. Ann jen na to, že musím být asi „poor“. To už jsem radši nekomentovala nebo bych jí musela už něco říct. No jako situace k naštvání, ale tak dala jsem si toust s Nutellou a valila k rodině.
Abych nezapomněla, tak mi několikrát volala Marcela, jestli se psíky všechno v pořádku, že se budou za chvíli vracet zpět letadlem do Sydney. Pak jsem jí jen napsala, že všechno OK, jen že se divím, že v kuchyni běhají nějací malí broučcky, jestli je to normální. Irena mě na to upozornila, když mě vyzvedla u Marcely před párty, páč když stála u vchodových dveří poblíž kuchyně, tak se lekla, co to tam je. Malí švábíci neboli cockroachi. Na to mi Marcela odepsala smsku ve stylu, že ti jsou tam proto, že bydlí nad restaurací a tak je to vcelku normální a že obecně ji Irenin názor ani moc nezajímá a neopustila si poznámku, co vůbec dělala v jejím bytě, když mi jasně řekla, ať tam nikoho nevodím. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si s Marcelou vyměnily názory, přitom situace se měla úplně jinak, já si nikoho do bytu nepřivedla, jen mi přijde normální, že když mě někdo vyzvedne, tak ho pozvu na chodbu ke vstupním dveřím a nenechám ho čekat před dveřmi, zvlášť když psi by mohli utéct.. No spíš si myslím, že neskousla to, že jsme jí řekly názor na to, že není úplně normální mít v bytě kokrouče, protože to značí, že byt není úplně udržovaný. Zvlášť když jsem se pak ptala ostatních lidí, jaký názor mají na tyto brouky a za jakých podmínek se můžou objevit.. No takže to byla výměna názoru, Irča jen zírala a sama mi řekla, že Marcela může být ráda, že se jí postarám o psi, uklidím trochu byt a ne mi ještě říkat takové věci.. Ale to má ještě pokračování.

V pondělí jak jsem psala, jsem si řekla v práci o volno, páč jsem neměla jít minulé pondělí vůbec do práce. Stejně tak u rodiny jsem oznámila, že přijela známá z Košic a já jí slíbila, že pojedeme do ZOO.  Zvlášť když byl výlet do Blue Mountains fajn. Dneska jsem se trochu bála napjaté situace po výměně názorů s Marcelou. Přemýšlely jsme s Irenou, jestli toto téma vůbec otvírat a říct jí na to vlastní názor, že nás trochu zaskočila Marcelina reakce a že má o mě zřejmě trochu zkreslené představy, ale nakonec jsme to vůbec neřešily. Vlastně jsme si s Irenou řekly, proč si kazit den a nebo řešit něco, co vlastně stejně nevyřešíme. Nicméně i tak byl takový divný pocit ve vzduchu, víte jak to myslím.. Každopádně den v ZOO jsme si užily, konečně jsme viděly živé koaly a klokany a překrásný výhled na celé Sydney.. :-)

 

 Posilníme se snídaní a frčíme do ZOO!

 

 ..a první cesta vede ke koalám..

 

 ..no nechtěla bych potkat ani toho posledního!

 

Pro představu Fierce Snake a Copperhead snake. No hnus velebnosti :-(

 

A teď to krásné ze ZOO. A že mají žirafy super ubytko, taky by se mě takové líbilo :)

 

 

 

 

 

 ..jako bychom jim z oka vypadly, co :-D

 

 ..najdi klokana!
První živý klokan, co jsem spatřila!

 

 ..a Tasmánský čert

 

 ..a trochu Jurského parku. Životní velikost, zvuky i pohyby Ale v ZOO mě to přijde divné
a nevhodné

 

 a tito "pig babies", jací rozkošní byli :)

 

 

A tato fotka je speciálně pro naši "babi do Dubňan". Babi, jak vidíš, tak né všecky slépky sů stejné jak ty naše, tady máš australskou odrůdu :-D

 

 

 

 ..a prej, že v kuchyni je nepotkáte.. Hmm tak to autor asi nebyl u Marcely..

 

 Klokani podruhé

 

 

 ..svačina volá..

 

 ..a lachtaní představení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ze ZOO jsme se vrátily zpět na Circular Quay, páč nám jela ferryna ze ZOO od Mosmanu do centra. Táňa si ještě chtěla udělat nějaký nákup pro rodinu a přátelé, takže jsme se nakonec rozdělily, protože co jsme chtěly dělat jako poslední, bylo chodit po městě a nakupovat dárky pro Táňinu rodinu, zvlášť, když jsme za celý den ušly takových 15km pěšky..
S Irískem jsme skončili v Hyde Parku se Sushi sváčou, jelikož jsme po celou ZOO měly jen nějakou lehkou svačinku.. Prošly jsme si na zpáteční cestě městě a vyrazily ferrynou na Manly. Vlastně když to tak shrnu, tak to byl další celodenní výlet strávený společně a ještě jsme si nelezly na nervy :o) To bude asi jím, že je to jižanka, jako já (míněno jižní Čechy) :)

Jenže jaképak překvapení mě čekalo, když jsem dorazila do Freshwateru a našla mail od Marcely, kde se mě ptala, jestli jsem v jejím bytě dělala nějakou párty, protože potkala majitele bytu a že tu prej o víkendu byla nějaká akce. Ano nějaká párty tam o víkendu byla, ale jak jsem psala, Irena mě vyzvedla a v domě jsme se nezdržovaly, takže se ani nezajímaly, co se v něm děje. Na to si Marcela neopustila mi znovu připomenout, že jsme se dohodly, že tam nikoho neznámého bez předchozí dohody vodit nebudu, což se mě trochu dotklo, zvlášť když jsme spolu všechny 4 – Marcela, Táňa, Irena a já strávily několik společných hodin, takže bych Irenu neoznačovala za „neznámého člověka“. A jak jsem zmínila, Irena je kámoška, a stála pouze na chodbě asi tak 2min. Další její poznámka směřovala ke kokroučům, co si to vůbec jako dovoluji jí to napsat apod.. No abych to shrnula. Dozvěděla jsem se od Marcely, že ve mně i Ireně ztratila důvěru, že jsem porušila pravidla, že jsme ještě obě mladé, nezkušené, nic nevíme a jsme tu jenom 2 měsíce, takže vlastně nevíme, jak to tady chodí. Ano jsme tu 2 měsíce, ale to neznamená, že jsme si nestihly všimnout nějakých věcí, co jak funguje a že není úplně v pořádku mít v kuchyni a občas v obýváku švábíky, když nám ostatní oznámili, že to značí něco o čistotě bytu.. Ve finále jsem si s Irenou uvědomily že nám vlastně naznačila, že nic nevíme, tak ať mlčíme, že ona je tu 10 let, ví všechno nejlíp a bude dobře, když ji budeme ve všem poslouchat. Po pár večerních mailech jsem se pak ještě dozvěděla, že by bylo lepší, když si najdu jiné ubytování (měly jsme totiž s Marcelou bydlet od soboty spolu), protože netušila, že se v nás spletla apod. To už jsem nevydržela a napsala jí upřímně co si myslím s nezapomněla zmínit poznámku, že jsem teda takovou reakci nečekala, zvlášť po tom, co se jí 4 dny starám o psi, uklidím jí domácnost, strávíme spolu Vánoce a celkově čas a to, že jí přijede kámoška, na kterou kvůli práci nemá čas, takže nám řekne, jestli ji můžeme vzít někam na výlet. No jako, co je moc to je moc. Já kdybych si pozvala na 3 týdny kámošku do Sydney, která utratí 30 tis za letenku a dalších 30 tis a víc za čas tady a měla tu zůstat sama, nebo bych ji měla „strčit“ vlastně někoho, koho neznám, tak bych nejen ztratila nejlepší kámošku, ale ještě bych se musela stydět. Zvlášť když si představím, že moje nej kámoška šetří na dovolenou měsíce, bere si v práci volno, těší se na mě a já jí řeknu, díky že jsi přijela, ale sorry musím pracovat na projektu. Takový zvláštní přístup.. Dopadlo to tedy tak, že jsme si s Marcelou vyměnily názory, chtěla jsem raději osobně, ale jelikož nemá čas, tak její minus) a šly si každá svoji cestou.
Po tom co mi Marcela 4 dny před mým stěhováním oznámila toto, tak jsem si ihned podala inzerát, že hledám ubytování a prohledala všechny možné webovky, které nabízí ubytko. Byla jsem z toho trochu na prášky, páč jsem počítala, že budeme bydlet spolu a tak jsem nic dalšího nehledala a teď za 4 dny něco najít bylo šílené. Na to mi pak ještě Marcela napsala mail, že teda netušila, že budu až taková podrazačka, která si zadá inzerát, že hledá ubytko a dělá ze sebe svatouška, že se nastěhuju a v pátek bych jí třeba řekla, že se k ní nenastěhuju. No holčina to absolutně nepochopila. Inzerát jsem si zadala ihned po tom, co mi oznámila, že si mám hledat ubytko. Asi logicky nezůstanu od soboty na ulici. A co ji možná naštvalo to, že jsem si inzerát podala v úterý v noci (šla jsem spát asi tak ve 2:30), tedy inzerát se tvářil, že byl zadaný v pondělí, jelikož mám na noťasu CZ čas.. Ach jo.. No už nemělo cenu to dál rozebírat.

V úterý jsem pak vyrazila po pár hodinách spánku k rodině, cítila se pod psa, nevěděla, co mám dělat a hlavně, kde budu od soboty bydlet. Jelikož jsem rodině slíbila 100% podporu, tak jsem jim teď nemohla říct, heleď mám teď nějaké problémy, dneska u vás končím. Takže jsem všechno řekla Irči. Ta samozřejmě hleděla jak puk, páč by to do Marcely nikdy neřekla a řekla, že to se musí nějak myslet. Irča mi mohla nabídnout ubytko, ale bydlí v podkrovním maličkém pokojíku, kde je pouze single postel, takže ani nevím, jak bych se tam vlezla. Takže jsem ji jen poprosila, ať se během dne mrkne na nabídky bydlení od této soboty.
Po příchodu do rodiny se mě Nina ptala, jak se mám, ostatně jako každý den, když jsem řekla, že „so, so“, tak že prej co se stalo, páč si všimla, že jsem nějaká smutná a nesvá. Takže jsem jí pak vysvětlila celou situaci s mým bydlením a už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem se před ní normálně rozbrečela, že nevím, co mám dělat, když mi toto napíše osoba, o které si myslím, že je přítel a že toto bych si nikdy nedovolila. Sedla si se mnou a snažila se mě pochopit, že je to fakt hrozné, ale že nemám ztrácet naději, že to nějak vymyslíme, když jsem se pak bavily co a jak, tak mi řekla, víš co Elis, můžeš zůstat tady. Na to jsem jí řekla, že jí moc děkuju, ale že to nejde, vždyť se známe jenom týden, že oni v pátek odjíždí do HKG a že je to prostě divné, že to nemůžu přijmout. Nina, že to divné není, že mi ráda pomůže a chápe moji situaci. Že to ještě probere s manželem Axelem a vysvětlí mu, co se stalo a že to bude dobrý.  Tak jsme to nějak dočasně vyřešily, já pak hlídala jen malou Thom, jak jí ve zkratce říkají a v hlavně mi v hlavně šrotovalo, co budu dělat.. Když se pak Nina vrátila s pláže, protože Thomasina už byla po odpoledním spánku, tak ji vzala s sebou mezi ostatní, a tak mi mezi řečí řekla, že moji situaci probrala s manželem a ten s tím taky nemá problém, takže můžu zůstat tady! OMG to je jako kdyby spadl kámen z čistého nebe, řekla jsem si. Ani nevíte, jak se mi ulevilo! Nina mi oznámila, že to ještě probereme zítra a pobavíme se co a jak, ať vím, jak chodí s větráním kvůli vlhkosti od moře, pračkou apod. .. Takže pro dnešek jsem skončila a valila do restaurace, jelikož mě tam v úterý potřebovali.. No a aby toho nebylo málo, tak jelikož se blížil Silvestr, tak my ještě s Irískem pořádně nevěděly kam půjdeme, takže všechno na rychlo zjišťovat. Teda bylo to hlavně na Irči, která zjistí, které místa jsou nejlepší na ohňostroje, kde bude hodně lidí, kde se kolik platí a podobně. Díky za to, že jsem našla takovou zpřízněnou duši.. Nj vím, proč mám ráda jižní Čechy :-) Irísek je z Českých Budějovic :o)

 

Ve středu, tedy o Silvestru jsem si domluvila hlídání pouze do 17h, jelikož jsem si řekla, že Silvestr zde je můj první a pravděpodobně i poslední, takže ho musím prostě vidět! Rodina mě nakonec potřebovala asi jen do 13h, takže zbytek dne jsem měla pro sebe. No pro sebe, spíš jsem ještě musela nakoupit nějaké dobroty na ten nás silvestrovský piknik u Opery :-D
Nakonec jsme se s Irískem dohodly, že koupíme Colu + Morgena a nějak to namixujeme. Ono se totiž nesmí konzumovat alkohol v parku nebo obecně na veřejném prostranství. Irča zase připravila nějaký salát, až budeme mít hlad, takže úkoly byly jasně rozděleny :-D Když jsem pak přišla na homestay, tak jsem po cestě potkala Steva, který zrovna brousil a opravoval svoje surfy. Měl jich asi 8, tak říkal, že je na čase je trochu poupravit, a že když budu chtít, tak mě může někdy vzít sebou a můžu si vyzkoušet surfing. On už surfuje několik let a sama Ann (jeho mamka) mi řekla, že on je „the best“.
No ale vraťme se k přípravám na Silvestrovskou noc. Takže jak jsem psala koupila jsem nějaký alkohol a mixla to Colou. Je možné, že nás budou někde kontrolovat, takže jsem to zase nepřeháněla. Do 1,75l Coly jsem dala 300ml Morgena, když jsem se pak ptala Tamary, jestli to jde cítit alkoholem, tak říkala, že ne, že to spíš voní jak vanilková Cola. Tak říkám super. Hodila jsem tedy chladit do mrazáku a hurá se připravovat. Ferryna nám odjíždí v 16:15 a počítáme, že bude slušně nadupaná, jelikož každý pojede k Opeře na ohňostroj. Po příjezdu na místu, jsme nemohly uvěřit vlastním očím! Mezi Circular Quay a Opera Housem bylo asi tak 10 tis nebo víc lidí! A taky slušná fronta u vstupu. No nakonec jsme zjistily, že se do Botanic Garden, kde je super výhled jen tak nedostaneme, tak hold zaparujeme mezi CC a OP. No a taky bylo vtipné, že u vstupu nás čekala kontrola. Já s otevřenou Coca Colou, brambůrkama a hroznama v tašce stála před kontrolou, kde bylo uvedeno, v rámci veřejné bezpečnosti, žádný alkohol ani sklo. No nic, je potřeba udržet klid a tvářit se, že se nic neděje. Na kontrolu jsem šla první já. Když se mě chlapík ptal, co to mám v tašce, tak říkám Cola, chips a nějakou sváču. A když si všiml, že Cola je otevřená, tak mu říkám, že jsem se před chvilkou napila a on, že jestli může ovonět.
No ty kráso! To jsme měli vidět, co mnou projelo! Přesně takový ten pocit, když vás někdo načapá u něčeho, co byste nečekali. No nic, tak jsem pomalu otevřela Colu a dala mu ovonět. Borec si ovoněl a že OK. Abych trochu zahladila stopy, tak se ho ptám, jestli je možné si někde koupit nějaké další nealko, až dopijeme ty 2 flašky Coca Coly, sdělil mi, že jsou tu restaurace. S tím jsem se spokojila, poděkovala a šla za Irenou, která na mě už čekala, jelikož byla rychlejší na kontrole, než já. Pak na mě, to si snad děláš srandu, ty jsi s tím prošla, on to nepoznal, je blbý nebo co. Říkám nevím, ale málem jsem se počůrala strachy, když to chtěl ovonět. Pak dostala totální záchvat smíchu, že to je teda mazec a že já su dobrá herečka.. Což měla pravdu. Takže přes kontrolu jsme prošly, tak teď najít nějaké místo, místo mezi 10 tis sedící lidmi.. Byl to trochu oříšek, ale nakonec jsme zakotvily o početné rodiny tipuju tak z Řecka nebo Itálie a v pohodě. Irča měla na sobě černé delší šaty s výstřihem a bez podprsenky. Já na tom byla líp, taky černé šaty, sice kratší, ale výstřih byl v pohodě. No v pohodě jsme si myslely, že to bude, jelikož hned jak nás zaregistrovaly místní „štamgasti“, tak nám pořád čuměly na prsa a někteří si nás dokonce fotily. Bylo asi tak 17h, když jsem se Irči ptala, co tady jako budeme 7h dělat, hrát piškvorky nebo co. Na to mě ubezpečila, že určitě se tu brzo s někým seznámíme. Nakonec čas opravdu utekl. Po hodině sezení mě bolel tak zadek, že jsem se musela jít projít, na to Irča ať ji tam nenechávám samotnou, že ji tady někdo znásilní, říkám prosím tě, hlavně klid. Budu na telefonu a je tu moc lidí. Cestou jsem se stavila na wc a přeslékla se do pohodnějšího ¾ legíny a delší tričko..

 Silvestr u Opera House začíná..

 

 

 

 

 

 

 

 

 Irísek a její klokaní kuličky

 

Čas nakonec opravdu rychle utekl, probraly jsme celý nás život, co se událo a neudálo. A taky jsem se seznámily s novýma lidma, z Evropy jsme se přesunuli do Asie. :-D Konkrétně jsme poznaly kluky z Pákistánu a Bangladéše – Haider (později dostal přezdívku Hadr), Kazim a Muni. Jak řekl, že je z Pákistánu, tak já mrkla na Irču, jestli slyším dobře a ona měla stejnou myšlenku. Z Pákistánu, no ty kráso, to bude nějaký terorista. Bude tam mít nějakou bombu nebo nás unese! Nakonec jsme spolu asi 1,5h sezením mezi CC a OP, dokonce nám přinesli zmrzku a hurá těšili se na ohňostroj. První ohňostroj byl v 21h, asi kvůli dětem, protože poté se to tam trochu vylidnilo a další klasika o půlnoci.
Nicméně pan Hadr bude mít ještě pokračování v některém v příštím dílu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 My dvě a Hadr

 Happy New Year => 2 0 1 5

 

Po ohňostroji se to začalo vylidňovat a my se odebrali jakože do centra na nějakou párty, zůstali jsme já, Irena a Hadr. Nakonec to dopadlo tak, že já jsem to zabalila, jelikož jsem mé partě připomněla, že zítra, vlastně už dneska mi začíná babysitting, takže sorry guys. Irena řekla, že s Hadrem sama nezůstane, tak že teda pojedeme spolu. Dopadlo to tak, že jsme 1,5h hledaly zastávku do Manly. Hadr se ptal asi tak 12 organizátorů a řidičů, jak se dostaneme na tu zastávku. Nevím, čím to, ale prakticky každý nám řekl něco jiného. Navigace byla na prd, takže hledat park a u toho autobusy. Už jsem začíná ala být naštvaná, a řekla, pokud nenajdeme bus do 10min, tak si beru taxíka a jedu na Manly taxálem. Jenže to by musel v okolí nějaký být. To není jak v Praze - 20 taxi na jednom místě. Tady to funguje jak v NY, když zrovna jede nějaký kolem, tak zamáváte a nasednete, pokud má volno.. No nakonec jsme zastávku našli, rozloučily se s Hadrem a jely do Manly. Cesta utekla rychle, asi tak 15-20min, a to jel autobusák jako prase, takže možná pro to. Být opilá, tak asi použiju pytlík. Nutno podotknout, na to, že jsme s Irčou vypily 3l Coly s 0,6l Morgena, tak jsme to prakticky vůbec necítily. Po příjezdu do Manly si jdeme tak po přechodu a na protější straně a koho nepotkáme – moji lektorku Hayley. Šla zrovna taky z nějaké párty (čas okolo 3:30 ráno), tak jsme jen prohodily pár slov a pak já busem do Freshwateru a Irča na Manly Vale.

Ve čtvrtek ráno 1. ledna jsem musela počítat, že půjdu hlídat, takže jsem si budíka natáhla na 9h. Samozřejmě, Nina mi po chvíli napsala, jestli můžu dorazit na 10h kvůli Thom, páč to je její „nap time“.

 

Nový rok na Manly

 

 

Když jsem dorazila k Nině, tak ta uložila Thomasinu spát a řekla, jestli si můžeme popovídat o tom ubytování. Jelikož jsem jí pak ještě napsala v mailu, co se vlastně stalo, páč si nejsem jistá, jestli mi ve face-to-face speakingu rozuměla. Sdělila mi, že stále platí to, co mi řekla včera, ale za podmínek, že se tady o tom budu starat, tedy, že žádný nepořádek, nikdo spát v jejich posteli, žádné párty, samozřejmě si můžu přivézt přátele, ale ne žádný kravál a binec. Což je pochopitelné. Naopak, že budou rádi, když se jim o to bude někdo starat, jak je to hned u moře, tak jde cítit vlhkost v celém bytě, takže často větrat apod.. Proto jsem Nině znovu poděkovala, že si toho moc vážím a slíbila, že se o to budu starat, jako by to bylo moje vlastně. Nakonec mi sdělili, že jsou naopak rádi, že našli někoho tak bezvadného jako já, že mi 100 % důvěřují a jsou rádi, když mi můžou pomoci. No řeknete, kdo toho by vám řekl v ČR? Mám pocit, že všichni tady za všechno děkují, jsou rádi, když vám můžu pomoct a i když neumíte anglicky jak oni, tak to chápou a jsou rádi, když vůbec něco řeknete. Prostě jiná mentalita, taková easy-going bych to nazvala, nic není problém, všechno se vyřeší a taky žádná závist. A to není jen můj pocit..
Poté co se Thom vzbudila, tak mě rodina pozvala na oběd, že budou rádi, pokud půjdu s nimi, když mi to nevadí. Thom byla nějaká nachlazená, tak to bylo i znát, často brečela a chtěla se často chovat, takže podle toho to všechno vypadalo. A taky jedna zajímavá věc, když jsme šli společně z obídku, tak jsem se ptala, kdy se děti narodily. Většinou byly v červenci a že Thom je narozena v únoru, tak se ptám kolikátého a na to mi Axel řekne, že je Vodnář a narodila se 6. února. K tomu řeknu, wow, really? Axel mi to znovu potvrdí a já pokračuju, že to máme tedy narozky ve stejný den. Nina jde vepředu s ostatními dětmi, tak na ni Axel zavolá, že nebude věřit, ale že Elis má narozky ve stejný den jako naše Thom. Nina je z toho nadšená, že je to super, že se to bude dobře pamatovat a že je to možná osud, že jsme se takto potkali. No vtipné, co říkáte. :-)

 

 

Valentino, Thomasina a Ruby a poslední prázdninový den před odjezdem do HKG

 

Odpoledne pak jela Nina s malou k jejím rodičům do Curl Curl, což je asi tak 20min od Manly rozloučit se s jejími rodiči. Takže mě pak vzala autem do Freshwateru a že mě za 2h vyzvedne, páč by potřebovala moji pomoc. Řekla jsem, že jsem tu pro ně a hlavně je to jejich poslední den, takže si ho musí užít. Nakonec ještě zašli na večeři k přátelům, tak jsem pak děti uložila, přečetla pohádku a uklidila domácnost. Počkala až rodiče dorazí. Přišly okolo 22h, což mi nevadilo, páč jsem jim řekla, ať dorazí, jak se jim to bude hodit. Na to pak přišli, Nina mi řekla, že mám spočítat kolik hodin jsem za tento týden opracovala, že mi dá dneska peníze. Tak jsem je požádala, jestli mají 2min, zda by si sedly, že bych jim chtěla něco říct. Oba byli překvapení, ale udělali o co jsem je požádala. V týdnu jsem koupila lahvinku jednoho z nejlepších vín a nějaké bonbóny, což jsem měla připraveno pro Ninu a Alexe jako poděkování. Poté co se usadili, jsem spustila, že bych jim chtěla ještě jednou poděkovat, za skvělý čas strávený s dětmi a celkově s rodinou, za to, že mě pozvaly na oběd i večeři a celkově, že mi tak věří a hlavně za to, že mi pomohli s tím ubytováním a tak mám pro něj jen takový menší dárek, protože dnešek je pro ně poslední noc v Sydney. Taky jsem zmínila, že jsem přemýšlela o odměně za hlídání a jako můj druhý dárek je to, že nechci nic zaplatit za tento týden, protože si vážím toho, co pro mě udělali, jak mi pomohli, zkrátka za to jací jsou. No byl to trochu doják, ale oba mi znovu zopakovali, že děkují hlavně oni, že jsem si našla čas, že děti i oni byli šťastní a nepřipadá v úvahu, abych si nevzala peníze, protože se jedná o dvě různé věci. Nakonec jsem si tedy peníze vzít musela, protože je to za co, co jsem pro ně dělala. Takže neodejdu dřív, než si vezmu moji vydělanou mzdu. Znovu jsem jim tedy poděkovala, domluvila se na další den a mašírovala si to do Freshwateru.

Po příchodu do pokoje jsem se málem zděsila! Na stropě si tam hověl pavouk! OMG první živý pavouk, který jsem tu potkala a ještě k tomu 1. ledna. A to byl můj pokoj čistý a v okně byla clona, takže nechápu, jak se tam dostal. Takže jsem pak zavolala Steva, jestli mi může pomoc a zabít pavouka, protože se motal v kuchyni. Když ho uviděl, tak že prej ho nemůže zabít. Říkám cože, musíš ho zabít, jinak tady spát nebudu. A on, že je to ještě „baby“, říkám cože a jak pak vypadá dospělý pavouk?! Mimochodem, tento měl asi tak 4cm, no hnus velebnosti. Nakonec ho zabil a odnesl pryč, takže jsem pak mohla klidně spát.

 

 .. že prej baby spider

 

 

 Stromek na Manly mezi palmy ještě stojí

 

 

V pátek jsem vstávala dřív, protože jsem rodině slíbila, že dorazím už v 7:15, jelikož potřebují pomoci s Thom, aby stihli vyřídit všechno než odletí. Počasí moc nepřálo, ale tady člověk nikdy neví, jak bude zítra..

 

 Nic není takové, jak se na první pohled zdá..

 

 

 a během dne se vyjasnilo

 

Poté mi předali instrukce, klíče od bytu a znovu poděkovali, já je šla doprovodit do garáže, protože jeli na letiště autem, takže zase takový menší doják. Nicméně jsme si slíbili, že zůstaneme ve spojení, takže se neloučíme na dlouho. A hlavně v HongKongu je pouze -3h rozdíl, takže můžeme občas zavolat přes Skype :-)
Po příchodu do bytu jsem uklidila zbytek věcí a pak jela do Freshwateru sbalit kufr, uklidit pokoj a zpět na Manly do mého nového bydliště. Kufr byl ještě těžší, než jsem s ním přijela, takže už teď si nedokážu představit, s kolika kg poletím zpět, když cestou tam vážil kufr 18kg (což jsem si řekla, že je můj osobní limit, přesto, že jsem mohla mít 30kg). Ale tak člověk si tady barco nakoupí, chce přivést něco na památku apod., tak věřím, že za těch 30kg budu pak vděčná.. :o)

 

..a můj poslední odpolední spánek ve Freshwateru

 

..ještě poslední dokumentace a hurá na Manly !

 

Let´s go..

 

Večer mi pak psala Irča, že dneska dělá babysitting. Resp. spíš indiánskou babičku, protože mimino, které hlídá má 7 měsíců, rostou mu zuby, nechce spát a už hodinu v kuse brečí. Takže jsem ji povzbudila, popřála good luck a šla spát. Z celého týdne jsem byla tak vyřízená, že jsem padla do postele a spala asi tak do 11h. Ostatně poslední týden byl fakt náročný, jelikož jsem neměla jediný den v týdnu volno, takže jsem to pociťovala děsnou únavou. A ještě 2x denně chodila mezi Manly a Freshwater. Takže jestli si někteří myslí, že je to tu jedno velké užívání nebo párty, tak jste na omylu.

 

 Indiánská babička z Budějovic :o)

Na sobotu jsem měla dohodnutý housekeeping u Jany, co už tu bydlí nějaké 3 roky, takže jsme po
14 dnech pokecaly, co nového. Poznala jsem její spolubydlící z Brazílie a dala se do práce. Moje pečlivost nezná mezí, takže jsem končila o trochu později, než jsem čekala, ale v pohodě, zbytek dne už byl pouze na vystěhování zbytku věcí z Freshwateru, takže není kam spěchat. Po práci jsem dorazila do homestay, potkala se s Ann, že bych se ráda rozloučila, páč sobota je můj poslední den v homestay a ona hned žádné worry, že jede nakupovat a bude za chvíli zpět. No tak jsem si chvilku lehla do postele a přemýšlela co ještě bude potřeba udělat. Čas letěl jako blázen a Ann nikde, tak jsem jí napsala vzkaz, že se můžu zastavit po práci v týdnu, pokud bude chtít a poděkuju jí znovu, za fajn ubytko i přístup.. :-) Jo a abych nezapomněla zmínit, v pátek jak jsem jela do Freshwateru, tak jsem si půjčila od dětí koloběžku, je to rychlejší než chůze, sice pomalejší než kolo, ale lepší než nic. Ono taky chodit skoro denně 5km jde po čase znát.. Takže jsem pak vyrazila na koloběžce zpět do Manly, už pouze s taškou přes rameno. Když jsem pak zvedla koloběžku a chtěla ji přemístit, tak mi ocelová část bouchla do nohy a kotníku, že jsem myslela, že umřu bolestí. Nj, kdybys na to nelezla, tak se ti to nestane, řekla jsem si. Jenže už jsem byla z toho chození a sledování kdy mi jede bus unavena, že jsem využila koloběžku.

 

Můj nový dopravní prostředek, ten stříbrný samozřejmě :)

V sobotu mě taky čekalo velké praní, povlečením pokrývky, ručníky, takže jsem měla asi tak 5 praček, to víte 5-členná rodina, to jde znát.
Taky jsem si zavolala s rodinou, Anetkou a Tomem, od Vánoc jsme se neslyšeli, tak je potřeba to napravit. A taky jsem si objednala nějaké věci z lékarny, tak jsem potřebovala zaúkolovat, kdo co jak vyzvedne. Jelikož místní lékarny zde nemají stejné věci jako v ČR, takže jsem se s jednou holčinou dohodla, že mi to přiveze do Sydney..
Na sobotní večer jsem se pak dohodla s Irčou, že bychom mohly vyrazit do Steynu nebo Ivanhoe, což jsme taky udělaly. Sraz byl u mě, pro jistotu jsem jí řekla, ať si kdyžtak řekne věci, jestli chce jít další den na plaž.. Ve Steynu jsem potkala Alessandra, což je 29 letý klučina z Brazílie, který miluje surfování. Strávili jsme spolu ve třídě týden, pak mu skončil kurz a pak se potkáme max na facebooku. Byl ze mě nějaký paf, že ani Irča nechápala, pořád mě objímal, jak mě hrozně rád vidí, jak se mám a co celé dny dělám. No prostě Brazilci - so cute :-) Seznámila jsem ho s Irenou a že jdeme do Ivanhoe, jestli se připojí, nakonec, že zůstane tam, kde je.

 

  Vpravo Alessandro s kámošem

 

Tak jsme s Irískem odešly o pár baráků opodál. V Ivanhoe bylo skoro jako vždy narváno. Dokonce jsme tam potkali Daniela, Clementa ze školy a jeho kámoše. Daniel dostal přezdívku „Zajac“, protože je mu 19 let, vypadá tak na 27 let a je to takový zajíček, Irča by mohla povídat. :-D (Asi se nám chudák zamilovala, ale jak mi doporučila moje kamarádka Hanička z Třebíče, tak "polské zboží nebrat" :), ale o tom ještě jindy pod názvem "Zajac a zajačica"). Ve finále jsme tam zůstaly ze Zajacem sami, ale už nás taky brala únava, takže jsme se po čase rozloučily, že jdeme na kutě, tak že jako good night..

 

 

  Zajac, Clement a v pozadí jejich novozélandský kámoš

 

 

 

 ..a nesmí chybět momentky z AU wc :-D

 

 

Když jsme dorazily ke mně, Iríska nenapadlo nic lepšího, než se začít fotit v přízemí u vstupu. Říkám si, že lepší nápad ve 4h ráno mít nemůžeš a to jsme přišly střízlivé! :-D

 

  

Během noci se nám nechtělo spát, takže to podle toho vypadlo. Takže jsme si nachystaly menší snídani, jelikož se začalo rozednívat, tak jsme pozorovaly oblohu, jak  se hezky mění a při tom udělaly pár amatérských fotek :-D Nakonec jsme usoudily, že by bylo fajn, abychom se trochu prospaly, ať nejsme další den úplně vyřízené.
 

 ..zajac, kam se podíváš :o)

 

Spánek během sobotní noci bych nazvala spíš jako šlofíkovou přestávku mezi nocí a ránem, protože jsme spaly jen pouhé 2h. Nevíme proč, ale zkrátka jsme šly spát po 5-té hodině a po 7h jsme byly vzhůru. Irča se převalovala na posteli, tak mě to tak trochu vzbudilo, takže když jsem se jí potichu zeptala „spíš“, tak jsem jí tím úplně rozsekala.

 

..vstáváme..

 

Nicméně nedělní ráno u nás bylo velice veselé a začalo tancem v ručníku.
Ale s ohledem na pozdější přání Irči jsem video vymazala.

Když jsme se tedy po ráno vyblbly, tedy spíš Irísek než já, tak se Irča rozhodla, že nám připraví romantickou snídani s výhledem na moře. Myslím, že leckterý chlap by mohl závidět, ale na druhou stranu si může vzít inspiraci do příště, co nás české holky potěší :-))
Myslím, že snídaně se povedla, nemyslíte?

 

..takovou snídani si necháme líbit :)

A ten výhled, boží!

 

 

Teda až na to počasí, sice balkon super, výhled taky, ale člověk tak strávil chvíli a měl pocit, že se asi upeče, protože venku bylo asi 30 stupňů!
Mimochodem po sobotní propařené noci mě začala znovu bolet noha v okolí kotníku, takže po snídaně jsme vyrazily, resp. dobelhaly do lékárny. Lékárna zde je spíš taková drogerie + lékárna. Léky, které nejsou na předpis jsou běžně dostupné v regálech, takže zkrátka co potřebujete, si vezmete z regálu. Nicméně chodí tam personál a je tam i přímo pult pro konzultace, takže když potřebujete pomoc nebo si nejste jistí, tak je tam vždycky někdo, kdo vám ochotně pomůže. My jsme se pak obrátily na jednoho asijského lékárníka s žádostí o pomoc, jestli mají přímo „asitejt krím“, míněno jako octanová mast, která je v ČR běžně dostupná. To na nás hleděl jako puk, že neví, co tím míníme. Když jsem mu pak začala vysvětlovat, že „asitejt“ je složka ze které je vyráběn tento typ krému, tak byl úplně ztracen. Řekl nám, jaké jsou možnosti na mou bolavou nohu s doporučením, že by bylo fajn vzít Voltaren Osteo gel, který se aplikuje po 12h proto, že má 2x více léčivé složky než klasický Voltaren. Na to mi Irena sdělila, jestli si chcu koupit tento krém za 25 AUD, že je to šílené. Znovu jsem Ireně připomněla, že nesmí přepočítávat dolary na koruny, protože toto je základní chyba a chování Čechů. Je mi jasné, že dát v přepočtu 500 Kč za nějaký krém je dost, když v ČR to vychází okolo 100-150 Kč. Ale člověk zde nesmí opravdu přepočítávat a porovnávat ČR a AU, když zde je průměrný plat okolo 20-30 AUD/h. Takže když si to pak člověk opravdu spočítá, tak je to vlastně hodinová mzda, což zase není tolik. Na krém za 100-150 Kč musí také někteří vydělávat 1h ne-li víc.. Takže jsem si vzala tento krém, obvázala nožku a doufala, že mi to pomůže.
Po snídaně a nákupu jsme se rozhodly, že si uděláme studijně-opalovací odpoledne na Shelly beach. Je to taková menší a hlavně klidnější pláž hned vedle Manly beach s tím rozdílem, že se tam dá plavat, jelikož je trochu uzavřená od moře. V pondělí jsem totiž myslela, že budeme psát další test, takže by bylo fajn, kdybych si zopakovala gramatiku, ať mám aspoň nad 70 %..
Mezitím nám napsal Irenin kamarád Martin (z Mostu), jestli se k nám může přidat. Řekly jsme si jasně proč ne, zvlášť když on je tady už 3 roky, má permanent víza, mluví plynule anglicky, takže může být dobrý na konzultace. Vyrazily jsme asi po 13h s tím, že se všichni sejdeme na pláži. Po 2,5h jsme obdržely zprávu, že Martin byl běhat, poté si schrupnul a tak dorazí o něco později. Tak jsme si s Irenou říkaly, nj chlapi co bys čekala. Nečekaly jsme se, že se pláži tak dlouho zdržíme, takže jsme o požádaly, jestli by nám nekoupil po cestě nějakou svačinu, jelikož v blízkosti Shellyny nic nebylo. Po více než 3h, kdy bylo dohodnuto dorazil se dvěma 1/3 pizzy s poznámkou, že nám něco přinesl, ale že se diví, jak to můžeme jíst. Na to jsem si neodpustila poznámku, že mu děkujeme, ale kdyby přišel včas, tj. ve 13h a ne v 16:15, tak bychom si vzaly nějakou svačinu s sebou, jelikož opravdu nejsme zvyklé na někoho přes 3h čekat, takže může být rád, že tu ještě vůbec jsme.. Nicméně pizzu jsme snědly a daly se do učení. Martin si otevřel knížku a o nás se víc nezajímal. Později jsem se dozvěděla, že Martin má takovou zvláštní povahu, občas mívá nemístné poznámky a blbé kecy, takže jsem si uvědomila, že my dva kamarádi asi nebudeme. Nejvíc mě dostal, když se mě zeptal, co dělám za sport. Když jsem mu řekla, že momentálně mám čas jen na plavání, jelikož chodím do školy, pak honem do práce, kde stojím dalších 5-6h na nohách a večer jsem ráda, že si odpočinu nebo zajdu někam s přáteli, tak mě označil za „osobu línou“, slušně řečeno. (Mimochodem Martin dělá IT specialistu a jak jsem pochopila, tak si 10h denně hoví na židli a pohoda, žádný stres.) No ty kráso, ještě, že jsme se blížili k „mému domovu“. Takže jsem se s Martinem rozloučila a Irena šla se mnou ke mně. Na to jsem jí řekla, jestli si ze mě ten člověk dělá srandu nebo to fakt myslel vážně, že teda nevím jak ona, ale že já na takové chování fakt nejsem zvyklá ani zvědavá, takže toto byla poslední aktivita, kterou jsem trávila s ním společně. Jako místo toho, aby přišel na pláž, řekl něco ve stylu holky, moc se omlouvám, že na mě čekáte 3h, sorry byl jsem běhat, zaspal jsem, tady máte nějakou svačinu bla bla. Místo toho blbé a trapné kecy. Děkuji, toto nemám fakt zapotřebí.
Poté co jsme dorazily ke mně, mi Irča oznámila, že už taky vyrazí k domovu, neboť jí za chvíli jede autobus, tak si skočí ještě nakoupit a taky aby o ni Alan, pan domácí (přezdívka Jerry) neměl starosti, kde se celou sobotu a neděli toulá, jelikož je až moc starostlivý. :o)
Já jsem si pak vyřídila své osobní záležitosti. Mj. na fbk jsem zjistila, že se asi žádný test v pondělí nepíše, ale jelikož jsem měla ten týden prázdniny, tak jsem neměla potvrzeno, jestli teda jo nebo ne. Napsala jsem tedy mojí lektorce Holly, jak to teda je a ta mi obratem odepsala na mail, že test se toto pondělí nepíše, takže žádné obavy. No tak aspoň jsem byla připravena na další test. Poté dala sprchu a šla spát. A pohádky je konec.

Ti co se dostali až sem, tak gratuluji. Ti co se sem nedostali, tak nevěšte hlavu.

Taky jsem neplánovala, že sem napíšu až po 3 týdnech, takže i mě samotnou překvapilo, když poslední slovo končí na 16 straně. Fotky jsem raději nepočítala a čas, kterým jsem nad tím vším strávila se rovná téměř 16h čistého času. Takže doufám vážení, že si to přečte co nejvíc z vás, když už jsem si s tím dala takovou práci. Doufám, že tak dlouhý příběh je první a zároveň poslední!
Možná jste si nyní uvědomili, proč ten titulek - ano, není všechno zlato co se třpytí, míněno, že ne vždy můžete všem věřit a všechno se děje pro něco - kdybych si nevyrobila tričko, tak možná nenajdu babysitting (přestože jsme se s Ninou spojili přes web), kdybych nepoznala jaká Marcela ve skutečnosti je, tak nebydlím v tak super bydlení. Zkrátka a jasně i když se to někdy nezdá, tak člověk musí někdy obětovat to, aby měl něco jiného, takový je život.
A další věc, vlastně, když jsem nad tím tak přemýšlela, tak, proč psát den po dnu, budu psát jen to zajímavé, to co mi opravdu utkvělo v paměti. Nebo myslíte, že je lepší to psát po dnu, zajímá vás to vůbec? Budu ráda za zpětnou vazbu.

 

V další kapitole se můžete těšit třeba na to, jak mě konečně přesunuli do vyšší třídy, jak jsem vyzkoušela australsko-japonské stříhání nebo poznala nové lidi z Johannesburgu a Lisabonu. A taky na to, jak všem ukápla slza, když se Ištván loučil nebo jak jsme vyrazily s Irískem na lov zajaců :-D  

 

 

 

 

 

 

Takže zůstaňte mi věrni a brzy na slyšenou a na viděnou... pravděpodobně z Melbourne :o)