Cestou, necestou, časem, nečasem...

Přátelé, kamarádi a další fanoušci mého blogu,

Mé svědomí je černé jak kůže topiče na Titanicu, že jsem se tak dlouho neozvala!!
Ale mělo to hned několik důvodů. Nevím, jestli se mám příliš vracet do minulosti, ale jenom ve zkratce a bodech a fotkách:

Březen – měsíc změn (škola, noví přátelé a stěhování, tanec a bohužel i nemilé události, které však k životu patří). Jedno ponaučení z toho měsíce – nevěř lidem, věř jenom sám sobě a tomu co děláš.

 Evropské posezení na Manly (převážně švýcarské osazenstvo a já :-D))

Pohled z Harbour Bridge

Kromě toho, že jsem po prázdninách nastoupila do Cambridge class, kde to teda nebyl žádný med, ale na druhou stranu mě to ohromně začalo obohacovat mou dosavadní angličtinu, tak jsem poznala další nové spolužáky z třídy FCE a CAE. Já jsem zůstala v FCE, což byl můj první cíl, když jsem jela do Sydney!

The best FCE class forever

Máme rádi gramatiku s Holly :o)

Dále jsem se v průběhu března stěhovala, protože dorazila rodinka, proto jsem dočasně bydlela u skvělých lidí jménem Maria a Armin a kteří mě u sebe hostili.

březnový babysitting s Thomasinou

 

Nové bydleníčko u pláže v příjemné společnosti

Taky jsme si vyrazili na pár nocí do Salsa klubu s profi učiteli a tanečníky :-)

 

 

Kromě toho, jsme si konečně vystoupili na slavný Harbour Bridge a kochaly se okolím, krása, co myslíte?

 

Jenže co osud nechtěl, tak všechno jedno končí, jako naše kamarádství s Irenou. Jeden můj kamarád mi často dával v paměť, abych neztrácela čas a energii s lidmi, kteří za to nestojí.
Nevím, co vedlo Irenu k tomu, co udělala, ale asi měla dostatečný důvod, proč to udělala. Umím sice odpouštět, ale pouze za jistých okolností. Jsem hodná, ale ne blbá, tak bych se nazvala, proto jsem se rozhodla dbát na to, jak to cítím já a dál se s Irenou nestýkat. Myslím, že do dnešního dne jsem udělala dobře a budu si dávat sakramensky komu budu pomáhat, věřit a bavit se obecně.

všechno jednou končí, ale nové začíná

 

Bohužel v životě se tyto věci stávají a je potřeba se posunout dál, protože člověk se chybami učí.

Duben – Velikonoční chytání vajíček na Corsu, Swiss narozky, za poznání mezi Bondi & Coogee beaches, extrémní bouřka – elektřina nefunguje na 40km aneb Silent Manly

Kolik zajíčků je na fotce? :-)

A máme tu duben – v Sydney začíná podzim.
Velikonoce se mě naštěstí moc nedotkli, resp. žádnou pořádnou pomlázku jsem nedostala :-D Obdržela jsem však jednu „Aussie nadílku“, jak můžete vidět na fotkách níže :o)
Ve škole jsme si zahráli takovou velikonoční hru, která měla několik úkolů a který tým měl nejvíc hotových úkolů, ten dostal nejvíc vajíček a byl vyhlášen jako vítěz Velikonoc :-D  Já jsem byla s Ayumi (ve třídě jsme jí říkali vocabulary book – což je v překladu slovníček, protože když nikdo nevěděl, tak ona věděla :-)) Naši aktivity si můžete prohlédnout níže, některé byly fakt vtipné.. Jedním z úkolů bylo například najít 4 děti se kterýma se musel člověk vyfotit a nebo najít kytaru a vyfotit se s ní, další aktivita byla vyfotit se s místním policajtem - taky splněno :)

 Easter Game s Ayumi

 

Děkuju ti australský zajíčku

Kromě toho jsme si v dubnu užili narozeniny Stephanie – mé švýcarské kamarádky kousek od Bernu. Steph bych nepotkala pokud bych si nešla po konci general english nešla napsat test (můj kurz GE končil v pátek a v pondělí se psal test, a já chtěla mít výsledek za každou cenu). Narozeniny se konali v Darling Harbouru, což je takové fajn místo/přístaviště plné restaurací, SEA Aquarium apod.

 Happy Birthday My Swiss Girl :-)

 

A pokračování v baru :-D

 

Jednu krásnou neděli jsem měla volno a jelikož většina mých kamarádů o víkendu pracovala, tak jsem se rozhodla vyrazit na procházku kolem slavné Bondi beach až směrem na Coogee. Podél Sydney je několik desítek pláží, takže o koupání i písek není opravdu nouze. Byla to příjemná procházka kolem pobřeží, ale co mě nejvíc zaujalo byl hřbitov, přes který se vlastně tak trochu chodilo. Mrkněte – jiný kraj, jiný mrav :o)

Neobvyklý hřbitov

 

Mix barev, které jsou pro západy zde typické

No a máme tu konec měsíce! Ten stál za to, to vám řeknu.

STORMAGEDDON
Jednoho krásného dne byla taková bouřka, že další den nešla elektřina na zhruba 40km celých Northern Beaches region, hrozný vítr, kroupy, popadané stromy, obrovské vlny tak 8m tipuju (nějací blázni, tak surfovali, ale jejich boj a život). Na Manly to vypadalo jako ve známém filmu Silent Hill. Ve škole nešla elektřina, tedy světla, PC nic, nicméně to není důvod, proč nemít výuku.
Ukázka počasí níže. A dokonce se o tom psalo i v novinách!

 

 

 

Květen – den Matek a večeře u Alison, čas čokoládových vajec, Peťka & Tonda/Arnošt, Goodbye Verito a Steph

Máj lásky čas?

Počasí se po 4dnech umoudřilo, nicméně místní takovou kalamitu nepamatují po celých 7-8 let. Husťárna, jak by řekl můj kamarád Martin.

Protože jsem se docela skamarádila s mojí sousedkou Alison, pozvala mě na Den Matek na večeři, kde jsem poznala další členy její velké rodiny.. Samozřejmě ve jménem mám binec ještě teď, ale nejvíc jsem si stejně užila s Roxy :o)

 

 

Taky došlo na mé velikonoční vajíčka, na to, jak bylo velké, nebylo problém to vůbec sníst. Já vím, su čuník, ale musím přiznat, že jsem to zvládla až za 3dny.. :-D

 

No a největší novinka měsíce – moje dobrá kamarádka Peťka mi oznámila, že čekají s jejich Zbyněčkem miminko. Wow. Mám ohromnou radost :) Snad se neurazí, když tu zveřejním fotku toho malého andílka, jehož jméno ještě není rozhodnuto O:-) (Prozatím má krycí jméno Arnošt :o))

 

Goodbye Verito

My little sister from Spain, jak ji nazývám se rozhodla pocestovat poslední týdny po AU a vrátit se na Ibizu, odkud pochází. Takže jsme si udělaly s naší mezinárodní partou – Tathiana, Verito (oficiální název Veronica) a já nějaké selfie na pláži. Verito a Tač jsou pro mě jako sestry, takže mi bude Verito chybět, tím jsem si jistá, ale věřím, že se potkáme minimálně v Evropě

 

Goodbye Stephanie
A jak už to tak bývá, nic není věčné, jako i život zde. I kamarádka Steph se rozhodla vyrazit ještě za poznáním po AU než bude muset zpět do Swiss.. Proto jsme si udělaly příjemné odpoledne okolo Manly :-)

Červen – začíná přituhovat – aneb FCE se blíží, Vivid, Honza, vyrážíme za poznáním jižní Sydney, nové plány a co dál

Začíná přituhovat aneb ještě stihnout co se dá

Červen bych nezvala nejproduktivnějším měsícem. Kromě toho, že se blížila FCE zkouška a prakticky nikam jsem po dobu FCE kurzu nikam moc nechodila, protože nebyl čas ani příležitost, jsem si užila světelnou show zvanou VIVID, která trvala cca 3 týdny.

 

 Ať je ráno nebo noc, studování není nikdy dost :-D

 

 

Světelná show VIVID Sydney 2015

 

 

A dál?

Současně jsem začala řešit s mým kamarádem Honzou co bude dál. On se chtěl učit anglicky, ale odrazovala ho AU byrokracie, na druhou stranu chápu, že každá země si chrání své území a kdyby tu nebyla vízová povinnost, zůstal by tu určitě každý druhý.
Do toho jsem se musela rozhodnout, co bude se mnou dál, zůstanu tady, pokud ano, co tu budu dělat, budu tady sama nebo s Honzou, který by přijel studovat? No byl to pro mě náročný měsíc a bohužel jsme se s Honzou trochu pohádali. AU úřady si totiž žádají finanční rezervu, aby tu student měl z čeho žít. Je to vlastně taková pojistka, že když se něco stane, tak ten kdo vám ručí, tak by vám měl pomoct. Moje myšlení je však takové, že pokud nemá člověk prachy, tak čau a jede dom – logicky.
Přesto, že se však jednalo o poměrně vysoké ručení, nikoliv však o žádné posílání peněz na účet (to bych po nikom nikdy ani nechtěla) vyhrotilo se to tak, že jsme se kvůli tomu s Honzou pohádali a od té doby nebyli ve styku. :-/
Já jsem musela hledat jiné řešení a musím říct, že mám OBROVSKÉ štěstí na lidi, na které se můžu spolehnout a které znám už nějaký ten pátek. „Prcku“ mi zachránila moje nejlepší kámoška Anet, které jsem do dnešního vděčná, že zde můžu zůstat a taky migračnímu agentovi Jirkovi, který všechno zařídil. Zvolili jsme dočasný kurz účetnictví, protože chceme hledat jiné řešení, ale o tom příště.

Za poznání na immi..

Takže poslední týdny v červnu byly opravdu vyčerpávající, protože jsem pořádně nespala, makala jak šroubek a do toho řešila moji budoucnost. Nakonec jsem si zašla na imigrační oddělení, protože mi stále nebyly uděleny nové víza a já potřebovala vycestovat. Nakonec jsem se stala Jirkovým Supermanem, protože mi sdělil, že za jeho 17 letou kariéru nikdo ještě nedostal nové víza za 3h od podání :-D
Jinak všechno jsem držela v tajnosti a o mém návratu vědělo jenom pouze pár blízkých přátel.

Červencový týden byl spíše takový zařizovací. Honem všechno stihnout před odletem, ať se na nic nezapomene.
A máme tu neděli – spát jsem šla asi ve 2h ráno v 6h vstávala, abych byla v 10h na letišti. Poslední projížďka ferrynou k CC a hurá vlakem na letiště Kingsforda Smithe.

 

A co se událo o českých prázdninách – o tom zase jindy.
Slibuji, že brzy. Minimálně 1x za 6 týdnů si na vás čas udělám. „A sliby se maj plnit“

Mějte se krásně, zdraví Elizabetka :-)