Hot Czech Chicks (se) válí

Přátelé, kamarádi,

Tak vás opět po téměř 2 měsících opět zdravím :-) Mám-li být upřímná tak jsem byla první chvíli velice nadšená, jak vám všechno povyprávím, ale nějak mě ta nadšenost velice rychle opustila. Možná to bylo tím, že jsem minulý týden obdržela ne zrovna milé zprávy anebo, že se něco změnilo. Ale všechno postupně.

Teď tak nějak přemýšlím, co se tu za těch 7 týdnů událo a kde bych tak měla začít. Samozřejmě před měsícem jsem si řekla, že budu psát kratší příběhy jen tak pro sebe, aby se toho moc nenakupilo. Asi víte, jak to dopadlo. Zase to doháním a píšu na poslední chvíli. Jak jsem minule psala, chtěla jsem změnit styl psaní, což jsem i zkusila, jenže pak jsem si uvědomila, že některé kapitoly by na sebe nenavazovaly, jak bych chtěla, takže nejspíš zůstávám u „old style“. Nicméně tuto kapitolu bych rozdělila aspoň na měsíce, ať v tom není takový binec :o)

 

Leden..na pláži (ne)budem..

Tak tedy, jak jsem už nastínila v lednu, v půlce ledna už moje „hříva“ potřebovala zastřihnout, takže jsem se dohodla se spolužačkou Yuri, zda by mi nezastřihla konečky. Naopak byla nadšená a řekla mi, že i takový Ištván by chtěl ostříhat, zda mi nevadí, když bychom to všechno udělali u mě „doma“. Říkám si, že 3 lidi, to ještě jde, takže no problemo. Jenže to jsem na chodbě nesměla potkat Nanu, která chtěla taky ostříhat, takže se mě taky zeptala, jestli neva, když by dorazila i ona. No upřímně moc nadšením jsem neoplývala, ale řekla jsem si, že se to snad zmákne a nebude tam žádný čurbes. Jak jsem předpokládala, tak se i stalo. Užili jsme se srandu a občas to bylo fakt vtipné, když jsme se my tři dorozumívali anglicky. Podrobněji radši vysvětlovat nebudu. Nicméně spokojenost byla na všech stranách. Yuri jsem poděkovala a zeptala se, co jsem dlužná, jasně mi řekla, že své spolužáky stříhá zdarma, takže nic. Což jsem odmítla, protože jsem byla ráda, že by udělala čas a v dnešní době, ani kuře zadarmo nehrabe, takže jsem jí nastínila situaci a řekla, že pokud teda nechce penízky, jestli by se urazila lahví bílého vína. To samozřejmě taky nechtěla, takže jsem jí h prostě dala a tečka :-D

Australské kadeřnictví na Manly

Takže střihání bylo za námi a já si musela trochu pospíšit, jelikož mi Jana, u které dělám housekeeping doporučila jednoho kámoše, že by měl taky zájem o housekeeping.. Jmenuje se Ryan, je původně z JAR a bydlí si tak 7min pěšákem ode mě. Říkám si ideální kombinace. A vlastně jsem se nemýlila. Přišla jsem před velký barák plný apartmánů, kde Ryan bydlel. Seznámili jsme se, prohodili pár slov a hurá do bytu. Byt je to 2+1 a maxi balkon, ale na bydlení to stačí. Řekla jsem si, že tady to bude pohádka uklízet. Takže jsme si vyjasnili co čím uklidit, na co se zaměřit a jde se na to. Celkově jsem tam dle domluvy měla strávit 2,5h, což jsem téměř splnila. Dokonce Ryan mi nabídl, jestli nemám na něco chuť (myšleno kávu, čaj nebo něco na chuť), řekla jsem, že jsem v pohodě, ale i tak díky. On že tedy dobrá, ale že on si na něco zajde, tak jestli mi nevadí, když tady budu sama, s čímž jsem taky problém neměla.
Osobně musím říct, že už jsem u něj byla celkem počtvrté a vždycky jsme si příjemně pokecali a člověk jako já je tu vždycky udiven tím, jak lidi zde jsou tu „easy-going“. Prostě pohoda, klídeček, žádný stres, nechám ti otevřené dveře, nebo budu muset odejít, tak tady máš penízky a až skončíš, tak jen zabouchni dveře. No řekněte, dokážete si toho představit v ČR? Já teda rozhodně ne. V ČR by se člověk bál, co mu tam kdo vykrade nebo rozbije, tady to tak nechodí. Lidi si tu důvěřují a pohoda.
Podobně jako u Jany s úklidem, jen mi písne smsku, zda se mi to hodí v sobotu v 9h, že mi nechá otevřené dveře, páč jde do fitka a potkáme se v 10:30h.. Hold jiný kraj, jiný mrav. ;-)

Loučení s Ištvánem

A jak už tomu každý pátek bývá, tak i 16.1. se s námi ve škole rozloučil Ištván, protože jeho studijní kariéra na Manly končila. V pátek byla ještě BBQ, ale vzhledem k tomu, že jsem neměla moc času, jsem se párty neúčastnila a slíbila mu, že se potkáme o víkendu. Což se taky stalo a vyrazili jsme spolu na Shelly beach..

 Graduation Ištván

Slunce unavuje, ale není roztomilý? :)

AU Open (ne)jede..

A abych nezapomněla, jak jsem chtěla velice na AU Open do Melbourne, tak jsem to teda trochu podcenila.. :-/ Dopadlo to tak, že nakonec jsem musela o víkendu pracovat a taky lístky už nebyli k mání, takže pro příště už budu vědět. Nicméně hodně lidí to tu prožívalo a někteří spolužáci se tam zajeli podívat, tak jsem je alespoň požádala o online přenos a nějakou fotku, což si myslím, že se i splnilo :-)

 

 Rod Laver Arena v Melbourne (photo by Loris)

 AU Open 2015 (photo by Clement)

 AU Open 2015   Sela vs. Nadal (photo by Clement)

 

 AU Open 2015  Federer vs. ? (photo by Loris)

 

A teď něco o Irískovi :-)
V druhé půlce ledna Irča odpověděla na jeden inzerát, ve kterém chlapík hledal někoho na úklid baráku po rekonstrukci. Tím se seznámila s chlapci původně z Portugalska jménem Vasco a Luis. A posléze i mě představila tyto 2 chlapíky. Byli to celkem pohodoví chlapíci středního věku, samá srandička a úsměv..  Ale proč vám to píšu, s tím samozřejmě souvisí další aktivity s tím spojené :-)

Paddle boarding

Jednoho sobotního dne nás Luis vytáhl na paddle boarding. Pro ty, co neví o co se jedná, je to vlastně takové delší prkno, k němu dostaneme pádlo a buď ve stoje nebo v kleče pádlujete po vodě.
A když už jsme v té Austrálii, tak jsme se s Irčou a portugalskými chlapci rozhodli zkusit tento typ sportu. Vypadalo to asi tak, že jsme si půjčili 3 pádla, boardy, vyslechli si školení a vyrazili na Narrabeen jezero. Dopadlo to tak, že jsme si užili srandu, Luis (nás společník) dělal srandičky, že nás obě hned shodil z boardu, mě takovým způsobem, že jsem si o prkno odřela koleno až mi tekla krev. Samozřejmě ve slané vodě to štípalo, takže jsem myslela, že umřu. Hlavně Narrabeenské jezero bylo před lety proslulé, že tam byla trochu sladkovodní voda, a aby toho nebylo málo, tak při té příležitosti, si tam rádi zaplavali žraloci. Moc odvahy mě to nepřidalo, když mi z kolena tekla krev, pak jsem se dozvěděla, že by tu mohl být nějaký menší žraloček.. Nicméně ve finále jsme se odpádlovali asi do třetiny jezera a padli vysílením na prkno a chvíli se opalovali. Začal vítr, takže nás to spíš unášelo od břehu, takže když na nás Luis houkl, že je čas doplavat zpět, tak si dokážete představit, jak nadšené jsme s Irčou byly. A taky to stálo za to. Vítr foukal, takže když jsme pádlovaly ve stoje na jednu stranu, tak to jelo na druhou. Prostě úplně na opak, pak jsme se na to „vykašlaly“ a řekly si, že zkusíme jinou metodu, lehly jsme si na prkno a prostě pádlovaly rukama. Nicméně vítr udělal své a my už byly opět po 5minutách zničené a vysílené. :-) Když nás viděl Luis, který si to mašíroval v popředí, tak se rozhodl nám pomoct. Jeho metoda spočívala v tom, nás co nejlíp dopravit na břeh, jeho vlastními silami. V reálu to vypadalo tak, že každá jsme se držely konce prkna, já Luisového, Irča mého a chudák Luis nás vlekl vlastními silami ke břehu a my se tam s Irčou jak telata smály. :-D Po cestě jsme potkali pár  „pádlbordistů“ a tak se jen smáli, jak jsme si to s Irískem „zařídily“. Nicméně Luis jakožto zdatný a zkušený chlapec nás ve zdraví dopravil na břeh a poté jsme se odebraly k němu na připravovanou BBQ.

 

 Narrabeen

 

 Narrabeen lagoon

 

těsně před akcí, tak nějak jsme mohli vypadat (skupinka před námi)

 

ano, opět další památka na Austrálii :-/

 

 

No a jak už jsem zmiňovala s Irčinou brigádkou, tak jednoho krásného dne si to šla Irča vyzkoušet na Killaru (část Sydney), kde ji čekal barák, no barák, spíš palác, který měl asi 9 pokojů a 5 koupelen a který potřeboval uklidit. Jednou mě požádala, zda bych nejela s ní, protože jí Vaško řekl, že je potřeba to mít do určité doby hotové. Jak jsem řekla Irči, že jeden den si vezmu ve škole volno a pomůžu jít to dokončit. Upřímně nešlo mi ani o prachy, jak spíš o to jí pomoct, protože když mi vyprávěla, kolik je tam ještě práce, řekla jsem si, že ve dvou nám to půjde lépe.
Nu, takže jsme si jednoho čtvrtečního dne „vzala“ ve škole volno a hurá na Killaru. :-) Program byl následující:
Budíček v 5:30h, rychlá snídaně a hurá a na ferrynu, poté rychlý přestup na stanici Wynyard a poté busem do Killary.
Vzhledem k tomu, že jsme lodí tak brzo ráno ještě nejely, tak to stálo za to, viz video níže :-D
Celkem jsme na Killaře strávily 10h čisté práce a stejně nebylo hotovo. Hold plánování ne z naší strany trochu selhalo..

 

jedeme na Killaru, kde nás možná zabijou :o)

 první jízda ranní ferry k Opeře :) a cestou necestou na Killaru :o)

Back to school

Co se týká školy, tak jak už jsem v minulém příběhu zmiňovala, tak mě přesunuly do vyšší třídy, hurá a konečně! Upřímně už jsem měla sto chutí jí za Catherin (ředitelkou lektorů), jestli bych nemohla jít výš. Že teď přijelo dost studentů, kteří jsou dle mého názoru o nějakou úroveň níž než já, takže nepociťuju žádný „improve“. Mé přání bylo vyslyšeno dřív, než jsem čekala! Jednou si to tak ve středu mažu po schodech do školy, kde potkám lektorku Lenku, která mě pozdraví, zeptá se jak se mám a že si myslí, že dneska bych měla být přesunuta do vyššího levelu. Ani nevíte, jakou radost mi to udělalo. Jen jsem přišla do třídy, tak mi „moje Holly“ oznámila, že má pro mě dobrou zprávu a postupuju do vyšší třídy. Konečně! Tam mě čekal lektor David (Dave), který využije po-st a čt-pá máme Gordona. Dave je dle mého názoru nejlepší učitel na škole, hned po něm Lenka a pak Holly, takže super výběr. ;-)
Ve třídě jsem potkala pár staronových i nových tváří – se mnou byl přesunut i Tibo, Ethan, Emmy, Max, takže vlastně jsme byli ve třídě taková stará parta.. Po dobu co jsem ve třídě, jsem si celkem zvykla, je pravda, že level je fakt vyšší a konečně mi to něco přináší a není to pro mě jeden opakování. V naší třídě je nás v průměru 13-14, někdy si říkám, že je to až dost, ale na druhou stranu, víc hlav, víc ví :-)
Obecně musím říct, že opravdu mi nejvíc vyhovuje Dave, je sice ze Skotska, takže, se přízvukem, ale super to chlapík. Je v Sydney nějakých 7 let a vypadá to, že do Evropy se jen tak nevrátí, což se mu ani nedivím.. Hodiny s ním jsou plné aktivit a člověk se nikdy nenudí. To Gordon, jak jsem psala v minulosti je to ještě takový „zajíček“, 24 let, sice z Cambridge, ale přijde mi dost neprofesionální. Často se dívá na svůj iPhone, kolik je hodin, nebo kecá s klukama o fotbale, což mě zrovna nezajímá. Přece jenom jsem tu od toho, abych se tu něco naučila..

 Ethan v popředí, Gordon v pozadí

Verito burito from Ibiza :)

Během doby, co sem píšu také hodně studentů na škole končilo.. Nicméně věřím, že zůstaneme nadále v kontaktu a bude příležitost se setkat v Bernu, Zürichu, Budapešti a nebo Tokiu.

 See you Robert, Yuri and others

Dohlížející

Jinak ostatní vše stejné, škola, práce, spánek, zábava. A abych nezapomněla, při úklidu bytu jsem tu našla takový zpívající stromek, takže si tím občas bavím. Já vím, řeknete si, trochu ujeté, ale sranda musí být :-D

 "džingl bels džingl bels.."

Jak tak čas letěl, tak na jedno odpoledne jsme se rozhodly, teda spíš Irča, že připravíme Portugalcům něco dobrého k snědku (poznámka – oni totiž hrozně rádi jí a nesmí chybět samozřejmě dezert). No takže jsme se vydaly na nákup a že vyrobíme Lassagne a pošmákneme si na něčem evropském. Myslím, že jídlo se povedlo a všichni jsme si užili nesmírnou zábavu a srandu.

Irísek vaří.. :)

 

A máme tady únor, aneb únor bílý, pláže sílí

V neděli 1.2. jsme si vyrazily s Irískem do našeho slavného Westfield Warringah Mall. Dopadlo to tak, mým cílem bylo najít nějaké fešácké plavky a legíny do práce. Irča se jen tak kochala, co by se jí líbilo. No ve finále jsme si do kabinky každá vzala asi 12ks oblečení a zkoušení mohlo začít.. Ostatně pár ukázek můžete vidět níže. Ty svatební šaty jsme si rezervovaly, pro našeho budoucího manžílka a byla to, jak bych řekla, láska na první pohled :-D

 

 Selfie z WM

 

Aussie style by Iris :-D

 

Božanské!

Další den, tedy pondělí nás ve škole přivítala Kajal, lektorka z Londýna s backgroundem z Indie, protože jak nám sdělila, tak v pondělí nás lektor Dave ochoral, jelikož bylo finále AU Open, kterého se účastnil jakožto čistokrevný skok a tak fandění pro Andyho Murrayho mu vzalo nejen hlas ale i energii, tak jsme měli Kajal. Musím říct, že Kajal byla super, nejen že nás častěji opravovala, ale taky jsme si mohli vyzkoušet jiný styl učení, protože jak nám Kajal sdělila, tak učí „za rohem“ na Kaplan škole. Během dne jsem pak zjistila, že i Ruben z Portugalska se zná s chlapci Vaškem a Luisem, no jak je ten svět malý co..

 Dočasná lektorka Kajal

 

Ruben z Portugalska

Aussie post office
Během prvního únorového týdne mě Nina (majitelka bytu, kde bydlím) informovala, zda bych jí nevyzvedla balíček světel, který nechat zaslat do ložnice jako dekorace. Tak mi teda dorazil papírek, že se mám dostavit na poštu a vyzvednout, protože jsem nebyla k zastižení. Jenže balíček je na Ninu a vyzvedávat mám já. Tak mi pak Nina poslala kontakt na právníka, který vyřídil plnou moc, takže jsem s plnou mocí, mým pasem a papírkem k vyzvednutí dorazila na poštu. Zrovna jsem ten den byla odpo s Irčou, takže jsem jí vysvětlila situaci, zda se jí nechce se mnou na poštu, že to bude otázka chvilky. Nakonec nám chlapík na pobočce pošty sdělil, že je to prej trochu „big“, tak říkám jako jak big a přinesl asi tak 15kg krabici, podepsala jsem zásilku a hurá k domovu, kde bydlíme. Ještě, že tam se mnou byla Irča! Krabice byla těžká jako prase, takže nám to dalo zabrat. Ale jelikož jsme holky šikovné, tak jsme si poradily. Vypadaly jsme jak brouci pytlíci, já nesla krabici vepředu a Irča zezadu, trochu jsme si šlapaly na nohy, ale mezitím si užily srandu. Samozřejmě lidi na nás hleděly, jestli si děláme srandu, protože já dostala záchvat smíchu, když jsem nás viděla v jedné výloze místního obchodu. No naštěstí cesta to nebyla daleká a za 10min už bylo světlo u mě. Zkontrolovala jsem dle pokynů, zda se opravdu jedná o zásuvky pro AU a ne evropské a vyfotila zásilku Nině doplněné o to, jak jsme se s tím popraly. Hrozně moc nám poděkovala a současně se omluvila, že nevěděla, že to bude tak těžké :-)

 Zásilka

 

Zásilka z HKG

New face, new chicka!

Abych nezapomněla, jelikož jsem přijela do AU tak trochu nepřipravená v rámci kosmetiky a léků, tak jsem si na fbk našla jednu holčinu, co letěla do Sydney, zda by mi nepřivezla nějakou zásilku. Zásilku mi doma koupily, poslaly do Prahy a Zuzka mi ji přivezla. Jelikož to byla další sympaťada z Čech tak jsme se na jeden večer rozhodly, že vyrazíme do Ivy. Což je slavný klub kousek od Opera House, který má mít snad 3 patra a uprostřed bazén. Takže jsme se s Irískem trochu vyfešákovaly a vyrazily ferrynou do City. Během příprav následovala svačina na wc, jelikož nebyl čas ztrácet čas u stolu :-D

 Svačina se vždycky hodí :-D

 Ještě selfie pro fanoušky :)

 

 A hvězdy jedou

 

Noční jízda ferry do City

Zuzka už nás čekala před klubem. Jenže jaká to smůla, na ceduli u vchodu bylo, že pouští pouze s AU řidičákem nebo pasem, já jsem pas měla, ale holky teda jen CZ řidičák. Na to „security guys“ řekly, že sorry holky, ale pouze s pasem, takže super no. Když jsme procházely tou dlouhou řadou zpět, tak nás odchytil jiný sekuriťák, co se děje, tak jsme mu vysvětlily situaci, že je to naše první akce v Ivy, jak nás nechtějí pustit apod. Asi jsme se chlapcovi líbily, protože po tom co mu Zuzka ukázala asi 3 platební karty, tak nás pustil VIP vchodem! Jupí. Aspoň tak jsme se prvně cítily. Vyšly jsme schody do nebe, ano budova to byla obrovská, takže těch schodů se taky našlapalo. Nahoře ale přišlo trochu zklamání. Lidí jak hnoju, jak říkávám já a hudba teda děs běs, takže jsme si to tam obešly dokola, pak se přesunuly úplně dolů, daly jeden drink, tanec a že jako asi vyrazíme jinam. Jenže! Kluby v City zavírají hrozně brzy a nebo jsou u nich dlouhé fronty, takže jsme si řekly, že dneska z toho asi nic nebude a jelikož Zuzka měla chuť na „číze“, tak jsme asi tak v 1h ráno zapadly do Mekáče. Já abych netrhala partu, jsem si taky dala „číze“ a Irča mi pak přinesla zmrzlinu. Prej, že musíme si udělat aspoň nějaké potěšení, když už nic :-D No ale co, my si tam jíme jako „spořádáná rodinka“ a vedle nás tam dva borci jí doslova jako prasata. No kdybyste to viděly a ten bordech, co po nich zůstal. No já bych se styděla. Schválně jsem udělala foto, pro představu.. Nj někteří ozíci jsou hold pigíci!

 Večeře asi tak v 1h ráno

 

A to zůstalo po ozíkách!

Happy Birthday to jů

Jelikož se blížil můj narozeninový den, tak jsem se rozhodla pozvat na večeři Irču, Vaška a Luise. Udělat nějakou dobrůtku a zkrátka si udělat fajn večer. Irča mi pomohla připravit všechno možné, jelikož já trávila celé odpoledne ve škole a poté jsme pak pekly spolu. No já spíš dohlížela, protože se rozhodla, že mě překvapí a večeře bude v její režii. Dopadlo to tak, že nás čekalo pár předkrmů, hlavní jídlo a samozřejmě dezert. Jelikož jsme tu poprvé zkoušely moji troubu, tak jsme se obě nehezky spálily, že ještě dneska tam mám znak spálení. Jinak nakonec ani Vaško nedorazil, protože se necítil dobře, jelikož byl před pár dny na operaci s nosem, takže nás měl Luis sám pro „sebe“ :-D Užili jsme si srandu, zábavu a dobrého jídla, že jsme ani přejezení nemohli usnout.

 Foccacia s rozmarýnen a olivama

 Kuřecí dobrůtka a´la Iris se spálenými rajčátky

 a něco jako horké maliny v Ozzie stylu :)

 Prostřeno může začít ;-)

a další pamětihodnost na mé klokaní prázdniny :-(

Během dne jsem dostala pár gratulací z ČR i od spolužáků a domova a těšila se, až si zavolám s rodinou a hlavně, až uvidím svého milovaného psa Rexe. Nevím proč, ale právě okolo narozek jsem měla takové zvláštní tušení a cítění, že ho prostě musím vidět.. Rodina nakonec na Skypu nebyla, takže jsem hold musela počkat. 

New baby, new babysitting

Další den jsem měla mít babysitting v nové rodině v Mosmanu. Jednalo se o večerní babysitting 3 dětí, 19měs dvojčátek a 6leté Lauren. Tatínek Gareth totiž slavil taky narozky, tak si chtěli s manželkou udělat hezký večer při večeři a to byla příležitost pro Elisabeth! :-) Lauren jsem přečetla pohádku, popřála jí hezkou noc, zkontrolovala dvojčata a hurá do přízemí. Na rozdíl od Niny mají menší byteček, takže tam nebylo moc práce na úklid apod., ale tak aspoň jsem trochu poklidila a pak si četla noviny, 3h utekly jako voda a hurá zpět na Manly. Jelikož už bylo okolo 23:30, tak nemělo cenu někam chodit. Ivanhoe byl jako vždycky narvaný a Irča už měla taky své plány, takže všechno tak bylo v poklidu.. 

 Emma a Alex

Zpátky do dětství

V neděli jsme si s Irískem vyrazily na pláž, a to prosím po 3 týdnech, slunce moc nehřálo, protože než jsme se vyhrabaly z pelechu, tak bylo pomalu odpoledne.

 Spojujeme příjemné s užitečným :)

Viď Irenko! :-D

Další týden byl můj poslední týden ve škole, teda na úplně poslední, ale čekal mě měsíc prázdnin. Kromě toho, že jsme si s Iris vyrobily další dobrou lehkou večeři, tak jsem měla další babysitting. Tentokrát jsem měla Lauren vyzvednout ze školy v Mosmanu, dát jí nějakou sváču, udělat úkoly, trochu poklidit a počkat na rodiče. Když jsme odcházely ze školy, tak na Lauren jedna holčička volala, kdo že je ta osoba vedle mě, Lauren se na ni jen otočila a řekla, že to je můj babysitter. Musela jsem se trochu smát, takže jsem řekla Lauren, že jí děkuju a poté navázaly na předchozí konverzaci, co zajímavého ve škole dneska dělaly.. 2,5h utekly jako voda, dorazila Catherin s dvojčaty, zeptala se, zda vše OK a já si šla po svých se slovy see you next Wednesday.. ;-)

Vzhledem k tomu, že mi sice končila škola, ale ne úplně, tak se mě netýkalo graduation, to jsem měla mít až na konci kurzu, tedy začátkem června, věřím, že s úspěšným ukončením FCE..!
Aby toho nebylo málo, tak v pondělí se měl psát test, takže čt-pá jsme opakovali na test, podobně jako předchozí testy, byly to vlastně takové menší zkušební testíky. Jelikož já jsem v pátek měla končit, tak jsem se ptala Dave, jestli si můžu test taky napsat, přesto, že budu končit. Říkal, že je to na mě, ale že s tím nemá problém. Takže jsem si vyslechla graguation ostatních studentů (jednalo se zejména o ty japonské, protože tam byly teď prázdniny, takže hodně studentů se jelo učit sem k nám do školy).

 Spolupracujeme a připravujme se na test (Andrea, Emmy a Aya)

Jana, Coni, Lucas, Christiano, Veronica, Max

 

 

Aya mi napsala mé jméno v japonštině, cool!

Palm Beach Ještěď

O víkendu jsme se s Irčou rozhodly, že si vyrazíme někam na výlet. Destinace byla ve finále Palm Beach, kde je nejen mnoho hezkých pláží, ale je tam u tzv. výšlap na horu nebo jak bych to nazvala. Cestovaly jsme asi 75min busem až jsme dorazily do cíle. Už byl čas oběda, takže jsme si daly nějakou baštu a že teda vyrazíme. No hrozně se nám chtělo, takže jsme to zapíchly pod palmou a prokecaly. Pak jsem usoudila, že by bylo fajn se jít aspoň někam podívat, tak jsme si prošly pláže a tak se kochaly sluncem a mořem v duši. Ostatně jsme dostaly nápad, že začneme točit videa místo fotek, ať z toho taky ostatní něco mají. :-D

 

v pozadí "Palm beach Ještěď" :-)

 

 Plánovaný výšlap na "Pálm Bíč Ještěď"

Na zpáteční cestě jsme se zastavily na Narrabeenu, kde jsme si daly sushi. Byla jsem tam předtím 2x na sushi, takže vím, že tam je jedno z nejlepších. Usadily se u Narrabeen jezera a dopřávaly si siestičku. Při zpáteční cestě jsem jela pak sama, jelikož Iris se rozhodla, že se zastaví pozdravit Vaška, takže jsem si to pak mašírovala busem jak otřelá Australanka :-D

 

 A zase jíme suší, to nás děsně sluší! :)

 

 Narrabeen jezero

 

Back to CZ

Večer jsem si pak „užila“ Skype s mým dobrým kamarádem Honzíkem z Prahy. Konečně, týdny jsme se naháněly, ale často se minuli. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak on byl poslední můj kamarád, se kterým jsem strávila poslední chvilku na Gutovce a poté jsem frčela na letiště. Hrozné, jak ten čas letí. Takže jsme si pokecaly, co nového v ČR, jak to tam stojí za prd, jak lidi utrácí za psi víc peněz, než za děti a tak. Téměř 2h skypování utekly jako voda. Musím přiznat, že ať už má člověk jakoukoli náladu, tak Honzík umí i v té nejhorší chvíli potěšit, posilnit energií a nadějí. A proto ho mám ráda! <3 Udělala jsem mu pár fotek na Skypu, ale myslím, že by nebyl nadšený, kdybych je zveřejnila, protože to by taky za mnou nemusel přijet a já přece potřebuju nějakého travel partnera :-)

Beauty

Další den jsem se vyparádila do školy na test, napsala si test, a že další den speaking test. Jelikož jsem končila v pátek, tak už jsem nemohla být s ostatními ve třídě, takže jsem si to všechno odbyla na sedačkách na chodbě. Odpo si pak zašla nakoupit nějaké jídlo a taky jsem si řekla, že vyzkouším nějakou super jílovou masku, když už mi ta moje dochází..

Bonžůůůr :-D

Poté si prošla do nového na Gumtree a tak nějak se celý den flákala. Přece jenom, když mám ty prázky, tak by to chtělo nějaký fulltime job. Nicméně út-čt mě čeká práce v restauraci, takže zase taková flákarna to nebude.  Dala jsem si několik cílů, jako třeba, že budu každý den cvičit, denně se učit novou gramatiku, procházet inzeráty na nanny, ale asi víte jak to dopadlo :-D   

A další významná událost
Jak už jsem v minulém příspěvku zmiňovala, tak malá Thomasina oslavila své první narozeniny taky 6.2., takže jsem se rozhodla jí do Hong Kongu zaslat nějaké menší dárek. Ke svému štěstí jsem obdržela od Niny informaci, že Merri, její mamka se za ní chystá hned další týden, takže když jsem jí zmínila, že bych jí ráda poslala menší dárek, tak Nina byla potěšena.
Vybrala jsem jí šatičky, knížku prvních slov a přáníčko, tak doufám, že bude mít radost. Šaty jsem si zamilovala na první pohled! Ostatně i Irča si tam koupila šaty, pro její malou ségru. Máme pocit, že oblečení pro děti je tu mnohem hezčí a nápaditější než v ČR.. Další týden jsem tedy Merri předala balíček pro Thom.

 Birthday´s gift for Thom :o)

Ready to HKG

 

A tady už předání a zkoumání což jsem to dostala (s babičkou Merri) :)

Co se týká práce, tak tam je furt stejná, kromě středečního babysittingu v Mosmanu. Dneska jsem s Lauren vymyslela, že napíšu abecedu a ona bude muset vymyslet každému písmenu nějaké
slovo – zvíře nebo jídlo. Myslím, že jsme si docela užily srandu.

Studying & babysitting s Lauren

Mimochodem musím zmínit, že malý Alex byl nějaký nemocný, tak s ním Gareth musel k doktorovi, chudák měl nějakou vyrážku a vypadal teda hrozně. Na to mi pak po příchodu spolu s Catherin oznámili, ať se nezlobím, ale že musí babysitting zrušit. Úplně jsem nepochopila, co se stalo, ale možná, že Cate bude muset zůstat s Alexem doma, tak je zbytečné, abych jim hlídala druhou dceru a nebo je pro ně babysitting drahý, přitom cenu, kterou mi platily, sami navrhli.. Nicméně jak mi bylo sděleno, tak budou rádi, když třeba některou sobotu si najdu čas a pokud budu potřebovat, tak mi dají skvělé reference, protože se mnou byli spokojeni. Takže to „konec“ babysittingu v Mosmanu.
 

Mňamka sem, mňamka tam

V týdnu jsem se taky potkala s Irčou a zašly jsme si opět na sushi. Musím uznat, že sushi zde je tady fakt mňamka a můžu to jíst klidně denně, toho se člověk fkt nepřejí.. A abych nezapomněla, tak v rámci nákupu jsem si řekla, že vyzkouším místní nudle, až budu zase něco kuchtit a co mě teda překvapilo! Jak můžete vidět na fotce, tak klasické čínské nudle tu mají s bonusem – kromě oleje a bylinek bylo v balíčku taky smažená cibulka, sójová omáčka a chilli omáčka.

 Toho se člověk prostě nikdy nepřejí, ať žije sushi!

Nudle a´la Aussie style

A když už jsme u toho jídlo, tak jelikož se moje rodinka neustále obává, co si tu vařím a nebo tady obecně jím, tak hlásím o vám ostatním, že hladem tady opravdu nestrádám. Pokud mi mí kolegové v práci neuvaří nějaké to chicken nebo salmon, tak tu jíme cokoliv, co dům dal :-) Irča je prvotřídní kuchařka, která mě naučila ledas jakým trikům, takže třeba se můžete podívat, jak dopadla moje první foccacia nebo bruscetta :-)

 Hlady zde taktéž netrpím!

 

 Trochu health dinner

 

 

Moje první foccacia - možu se vdávat! ;-)

 

Jak už jsem zmínila s tím sportem, tak jsem se rozhodla jít do sebe a začít cvičit. Přece jenom 5h denně někdy stačí, aby záda dostaly zabrat, takže jsem opět zvolila cvičení na záda a do toho občas si zaběhat.

And other friends

Taky musím zmínit, že poslední večery si tu krátím psaním s dobrou kámoškou ze střední – Petrou z Hodoša. A když už jsem v té Austrálii, tak jsme se rozhodly si psát anglicky, ať to aspoň stojí za to. Někdy je to fakt vtipné, protože se opravujeme navzájem, ona mě obvykle o předložky a já o gramatiku, kterou jsme se zrovna učily :-D Ale jinak jsme to holky šikovné :-) Stejně, tak s Iris často spíkujeme anglicky i když často pak spadneme do rodné češtiny.. To je v háji.
Nicméně když mi Petra vypráví zážitky z hraní (hraje totiž v cimbálce), tak se tu často řežu smíchy. Naposledy mě popisovala, jak přijeli pozdě v noci z nějaké akce rozbité jak cikánské hračky, no dokážete si to představit, víc radši popisovat nebudu :-) Jindy si posíláme nahrávky, které si pak nedočkavě chodí pouštět v práci na wc a řežeme se tomu obě dvě, jak telata. Ale tak hlavně, že je sranda.
 

W o l l o n g o n g  T r i p

V neděli jsme si udělaly holčičí výlet do Wollongong. Jely jsme já, Irča, Coni a Sfephanie obě ze Švýcarska. Cesta opět 2,5h než se člověk někam dostane, ale za to boží pláže a prostředí, no posuďte sami podle fotek níže. Chtěly jsme se vydat do kopců na výšlap, ale v místní turistické budce nám bylo sděleno, že pokud nemáme auto, tak toho moc neuvidíme. Takže jsme se aspoň projely busem hop on hop off a projely se po celém Wollongongu. Příroda je tu opravdu krásná, ale tentokrát to bylo bez koupání. Omrkli jsme nejzajímavější „památky a atrakce“ a hurá vlakem zpět. Ještě bych zapomněla zmínit, že před zpáteční cestou jsme se rozhodly posilnit místním fish and chips. No byla to porce jak pro dva, takže jsme se každá pořádně přejedly, tentokrát bez završení dezertem :-D No a ve cestě zpět od Opery jsem si s Irčou zase natočily nějaké to videjko :-D Jenže mj super mobil měl už plnou paměť, takže se to po chvíli vyplo, takže doplňuji načatou story. Irča měla na Central Station chuť na kafé, tak se ptá, chlapíka, jestli jim funguje kávovat, on že jasné, co by to nefakčilo, tak teda Iris vzala kelímek a tam na výběr – latté, cappuccino, moccaccino, preso.. A k tomu velikost jestli malé nebo velké, tak si teda dala velké, když pojedeme tak dlouhou cestu, no a ve finále to dopadlo takto:
- kávovar začal doslova chrlit mléko, ale to jako stylem všude, na to jsme zbylé holky dostaly záchvat smíchu, co to má Irča za specialitu, na to teda kelímek byl téměř plný mléka, ale kafé nikde, na konci to pak vyvrcholilo konečně kávou, jenže to přeteklo takovým stylem, že to spíš vypadalo jak mléko a v tom lžicka presa. Iris celá překvapená, znechucená a naštvaná si to vzala a odešla. My ostatní už jsme věděly, že lepší je si dát small, což jsme i udělaly. Při placení se pak Iris ptala pokladního, proč tam mají na výběr large and small, když je možnost volby jen small. Už ani nevím, co jí odpověděl, ale žážitek to byl nezapomenutelné, škoda, že jsem nebyla tak pohotová, abych to natočila :-)

 

 Wollongong beach

 

 Toš ale Elis nesměj se jak tele:-)

 

 Irísek a její photo design

 

 a tady už Elisabetka

 

 Božanské a přesto tak nebezpečné 

 

 a zde již přichází na scénu..králíci v klobouku :o)

 a trocha historie k tomu

 

 Wollongongské vlnobití

 

 a místní přístav

 

 a tady už siestička po vydatném obídku

 a Swiss girls!

 

 Come on baby :o)

 

 příroda je občas neskutečná

 

 no, tak jsme se podívaly a jedeme dom!

 

 cestou necestou, polem nepolem..

 a tady už vytuhnuto na všech frontách :-D

 už si pro nás jedooou :o)

romantika hadr, bez Hadra :)

???
Další den jsem se spojila s rodinou přes Skype a co jsem se nedozvěděla, 23.2. byl můj nejsmutnější den v historii mého pobytu. Ivana (mamky ségra) mi oznámila, že nás Rex už není naživu! Samozřejmě mě to šokovalo a zajímala jsem se, co se stalo. To co tady budu psát, berte možná s rezervou, ale zkrátka jsou to moje pocity a vnímání. Takže jak jsem psala, první mé pocity byly, že jsem byla v šoku, protože mi Iva sdělila, že někdy před 14 dny (tedy okolo mých narozenin) přestal Rex nějak chodit, takže Iva požádala maminu, ať zavolá veterináře, aby se na něj mohl podívat. Ta sice veterináře zavolala, ale místo toho, aby mu pomohla, tak mu dala poslední injekci a nechala ho zabít! Jako co je to moc, to je moc. Samozřejmě, když pak Iva přišla z práce, tak byla taky v šoku, co to má jako znamenat, že se ani neporadí, nezavolá a prostě zabije člena rodiny! Že se s ním nestihla ani rozloučit a já to stejné. Vzhledem k tomu, že jsem s Rexem strávila téměř 17 let života (v těchto dnech by oslavil právě 17-té narozeniny), tak jsem ho jako milovaného člena pořádně obrečela. Nj, když někoho milujete, tak srdci neporučíte.
Když jsem to pak sdělila Petře, Honzíkovi a Irči, tak to taky nechápali, ale na druhou stranu mi řekli, že se aspoň nemusel trápit, že už měl svůj věk a hlavně, jak řekl Honzík, tak v psím nebi mu bude líp, než tady žrát chemii a trápit se. Což je pravda, ale stejně nechápu, jak člověk může jen tak rozhodnout o něčí smrti!
Proto bych se alespoň touto cestou rozloučila s mým milovaným Rexíkem, na kterého nikdy nezapomenu a bude vždy v mém srdci. Mám tě ráda Rexoňu a odpočívej v psím nebíčku  <3

Sweetie <3

A druhý den, bohužel do práce..
Zase mě čekala klasika – práce, no že by se mi teda chtělo jít, ani náhodou. Navíc jsem po víc než 4h brečení vypadala teda otřesně. Nicméně nedalo se nic dělat, práce volá. Samozřejmě, jen jsem přišla do práce a Anna na mě, co se stalo, že jsem taková a maková, tak jsem jí jen zmínila, že mi umřel pes, což vzala a dál se k tomu nevyjadřovala. I můj šéf Adam se mě ptal „Hi Elisabeth, how are you going“, když jsem řekla, že „so so“, tak se hned vyptával slovy „what´s is wrong“. Na to jsem mu jako dalšímu z personálu vysvětlila situaci, dokonce se ptal, co se stalo a jak byl starý a řekl mi, že to bude dobrý, že to chce čas, tak snad tomu budu věřit. Ještě, že v práci to uteklo jako voda a nemusela jsem na to tak myslet.

Surfujeme

Nicméně nakonec poslední únorový týden utekl jako voda, zaplať pán Bůh, že jsem měla práce jako na kostele, restaurace, housekeeping, takže člověku to ani nepřišlo.
Na neděli 1.3. jsem se domluvila se Stephenem od mojí exhomestay Ann, že můžeme konečně vyrazit na lekci surfingu. Na bytě jsem našla nějaký neopren, vzala  opalovák, plavky a hurá do Freshwateru. Sraz bych v 8:30, dokud je ještě málo hodin a málo lidí na pláži. Takže jsem vzala svůj dopravní prostředek (koloběžku) a valila si to do „Freshe“. Protože jsem nechtěla dorazit pozdě, tak jsem tomu dala grády a uháněla teda slušně. Když jsem pak dorazila k domu, tak tam nikdo, takže jsem jen houkla „Stephen“ a nic. Tak jsem ještě houkla znovu a zase nic. No nakonec jsem teda vyrazila do schodů a vyrazila do kuchyně. Tam byli „Stýv“ i Ann, kteří právě snídali. Jejich vřelé pozdravy mi naznačily, že si mám sednout, jestli mám chuť dát si šálek čaje nebo kávy.. Vzhledem k tomu, že jsem snídala, tak aby mi nebylo špatně, ať se brodit ve vodě, tak jsem s poděkováním odmítla. Steph, pohoda, klídek se šel později nachystat. No nachystat, vzal si jen kraťasy a natřel opalovákem a že mi ukáže pár základních kroků.
Vyfasovala jsem celkem slušné prkno a tak bylo potřeba se naučit nějaké základní postupy a hurá vyrazit na pláž. Jelikož pláž je v těsné blízkosti, tak jsem na sebe hodila plavky, neopren a hurá s prken do moře. Foťák jsem si nevzala, takže fotky níže jsou „po akci“. :-) No to vám teda řeknu!
Tak teda, že si vezmeme prkno do vody, kolem kotníku si uvážu takový náramek, který slouží k tomu, až surfař spadne, aby nehledal prkno a jenom si ho zkrátka přitáhl k sobě. Takže abych to shrnula :-D Prvních 10min jsem myslela, že se otopím, jo fakt nekecám. V životě jsem neměla tak pročištěné dutiny od slané vody až mi z toho bylo aj špatně, nicméně jak si člověk zvykl, tak už to bylo lepší, nakonec jsem tam chytala vlny, po kterých se spíš vozila, než surfovala. No a jako stoupnout si na surf – nemožné. Postupem času tam přibývalo i lidí, takže to byl trochu adrenalin, jelikož si člověk musel dával bacha, kde je a jestli na něj někdo nenajíždí. Jak mi sděll Stephen, tak hlavně držet prkno naproti mně, protože jak přijde vlna a budu mít prkno na šířku, tak mě to může zranit, což jsem se i trochu přesvědčila, když se mi prkno ve vodě co chvíla točilo. Ale všechno dobře dopadlo, užili jsme si srandu a po 1,5h jsme naši „první zkoušku“ ukončili. Já „Stývovi“ poděkovala a že zase někdy si písneme smsku..  No a toť moje první lekce surfingu :-D A abych nezapomněla, tak další památka na nějakou aktivitu – ano opět další modřina. Už jsem je přestala i počítat. A jak mi řekl Tom, že už si je můžu začít i pojmenovávat :o) A mimochodem, ještě jsem vyhrabošila poslední vzpomínkovou fotku s mojí homestay family. :-)

 

 hlavně, že to šlapalo :-)

 první lekce surfingu za mnou, hohoho :o)

 jo a modřiny, tak ty už jsem přestala počítat!

 Homestay family - Elis, Tamara, Ann, Gabriel, Stephen

Taky jsem se v závěru týdně konečně dostala, k tomu poslat slíbené pohledy do ČR svých přátelům, kolegům a rodině. S Iris jsme vymyslely vtipnou, ale pravdivou říkanku, tak věřím, že se pohledy budou líbit :-) Mimochodem, tento týden jsem obdržela informaci, že první pohled již dorazil do Kněždubu a to po necelém týdnu, takže mám radost! :-)
Já už čekám 3. měsíc na vánoční pohled od mé super spolubydlící a nejlepší laborantky v Praze Jany :-) No, tak třeba na Velikonoce se snad dočkám :o)

 

Tak někteří už se po několika měsících dočkali :)

 

A co se událo první březnový týden?

Kromě toho, že mám stále školní prázdniny, tak mám pocit, že na mě doléhá zpožděný jetlag. Bývám často unavená a tak si občas připadám jak nějaký medvěd.  Vím, že to bude taky tím, že člověk není zvyklý moc makat manuálně a tak my „kancelářské kryse“, které jsme zvyklé pracovat spíše hlavou než rukama, tak to člověk po čase hned trpí.
Takže momentálně jsem ve stavu, kdy vcelku pravidelně cvičím (Evča R. má ze mě určitě radost :-)), jelikož mé záda slušně trpí. A taky hledám nějakou česko-slovenskou masérku, protože moje masérka Renča mi zůstala v ČR a obávám se, že takovou tu jen tak nenajdu. :-/
Nicméně jsem zjistila, že je tu i pár kosmetiček, takže jsem se na pátek 13. 3. objednala a tak jsem zvědavá, jestli se mi něco nestane :o)

Taky jsem si byla znovu zaběhat, takže níže můžete shlédnout můj další noční běh hihi, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Ostatně Manly je samo o sobě plné aktivních sportovců, jak jsem už zmiňovala v předchozích kapitolách, takže sportu zdar!

 Vlnou, nevlnou..

 ..aneb sportem ku zdraví!

Turinky

A abych nezapomněla, musím zmínit veledůležitý telefonát s paní Turek od okurek! :-) Jednoho večera jsem se cítila nějaká smutná, tak mě rozveselily Turkovic děvčata. :-)
Moje svěřenkyně Laurinka už je velká slečna, nejen že už nějaký ten měsíc chodí, ale už začala i mluvit, akorát slovo „teta Eli“ je potřeba ještě trénovat. :o)
Takový krásný tuťánek to byl malinký a teď je z ní už hezká slečinka, co už začala chodit aj do fitka, snad jí to dlouho vydrží :-)

 

 paní Turek jr. 9 dní

 paní Turek jr. - big girl :-) ..tak co kámo, jdeme na to? ;-)

A další poznatky z klokaní země..?

Size

 Jojo přesně tak, velikosti. Člověk by nevěřil, že když je u protinožců, tak je tady fakt dost věcí přesně naopak nebo jinak než jinde ve světě. Tak třeba, co jsem si všimla:
- taková aviváž na prádlo, normálně čekáte, že tu koupíte 1l, 1,5-2l, ale ne tady je to spešl, aviváž 400ml, 800ml.. nepochopitelné,
- Cola – člověk je zvyklý opět na objem 0,5l nebo 2l, tady jsme u protinožců, takže chcete-li Colu, tak ji obvykle sežene v balení 0,6l nebo 1,25l, případně pak 2,25l..

7-Eleven

- tak těch je tady požehnaně, není snad víc těchto typů obchodů, benzínek a večerek jako tady. No možná jsem to přehnala, prej ještě v Indii je 7-Eleven na každém kroku.
- dá se tam koupit všechno možné – obecně je to taková trafika, večerka a kavárna v jednom, ostatně i my jsme častými návštěvníky, jelikož si tam chodíme na kafé za pouhý 1 AUD :-)

Help

- jo, pomoc na každém kroku. Nejvíc mě zaujalo, když jsem jela na odpolední směnu do práce a nastupovala nějaká starší babička. To byste se jako divili! Řidič normálně otevřel dveře, vylezl od volantu, a šel pro babi, a to jako stylem, že ji vzal za paži a pomohl ji, si sednout. Když vystupovala, tak to stejné. To u nás? O důchodce nezájem, spíš naopak oni ještě prudí, že to je dost, když je pustíte sednout. Nevím teda jak vy, ale já to dělám automaticky.    

Benzinky

- těch je tady taky na každém kroku habaděj :-D Jenom na Pittwater Rd na Manly je jich 4-5 na délce 2km.. A čeho jsem si taky všimla, že tam nemají cenu za litr, ale za nějakou jinou měrnou jednotku (možná kubík, barel), nevím nejezdím tu autem. Takže třeba naftu/benzín tu koupíte za 112 AUD..

Potraviny

- nevím čím to, ale skoro na každém výrobku mají uvedeno, jak jsou hrdí na své potraviny stylem „Made in Australia“. A je jedno, jestli kupujete okurku, mléko nebo vodu, je to skoro všude. Vím, že je to sice fajn, vědět, že je to z AU, podobně jako v ČR je třeba Klasa (nebo jak se to píše), ale všeho moc škodí.. :o)

A to je tak všechno, co mě tady za další 2 měsíce potkalo.

Příště se můžete těšit třeba na to, jak jsme vyrazily s Irískem s švýcarsko-německou partou do Chinese Laundry (kde to bylo opravdu jako v laundry), na palačinkovou neděli a brainstorming při assesmentu anebo náš business plán..ale o tom zase příště.

Mějte se krásně a těším se na viděnou a na slyšenou. :-*

 

PS: zde něco málo z mého současného působiště, nejen pro inspiraci k cestování :-)

https://vimeo.com/99063965

..a pozn. redakce:
některé fotky a videa se mi otočily a nejdou nahrát vodorovně, tak snad si neukroutíte makovičky :o)