1. den jsem měla poněkud smíšené pocity, protože jsem nevěděla co mě čeká, koho ve škole potkám, jak se s nimi domluvím a jak budu trávit volný čas mezi přestávkami a školou. Nakonec jsem v tom nebyla sama, protože nás nastoupilo asi 9 - nejvíce studentů ze Švýcarska, pak Němec, Maďar, Tchajwanka a Francouzka. Nejvíc jsem si sedla s francouzkou Camie (21 let z Paříže), která je i ve stejné třídě jako já. Sice průměrný věk studentů je okolo 21-23 let, ale najdou se tu i spolužáci, kterým je přes 30 a nebo vím o jednom Švýcarovi Markovi, kterému je 31 let, pokud jsem dobře porozuměla číslu, které mě řekl o jeho věku. :-D První pocity ze školy byli smíšené, ale to jsme měli asi všichni, nikdo nevěděl do čeho jde, koho potká apod. Byli jsme na stejné lodi, takže jsme museli bojovat! :-) Ale žádný stres. Celý den proběhl úplně v poklidu, ve třídě je nás asi 12, což je akorát.
Škola začíná v 8:45, akceptuje se příchod ještě v 8:55, potom už byste měli přijít až na další hodinu, která začíná okolo 9:45, abyste nerušili načatou hodinu. Nicméně moc se na to nehraje, máme tam jednu Švýcarsku - Emmy, je to takové "our baby", jak jí říkáme, protože je jí 16náct a ta chodí pořád pozdě.. Takže no worries. Škola končí ve 13:10 a s tím, že je pak pauza na obídek. Můj první obídek bylo sushi, porce jak pro pořádného chlapa, ale zvládla jsem to ;-) Poté následuje odpolední nepovinná výuka od 14 do 15h, kde je buď konverzační klub, nebo probírání gramatiky, které student nerozumí a nebo něco co se člověku hodí, např. rozdíly ve spellingu nebo pronunciation apod. Po 15h si může každý dělat co chce. Někdo jde na pláž, někdo na pivo, někdo s přáteli na výlet, jiní zpět do svých domovů. Já osobně dávám přednost tomu, že se vrátím do své homestay family, kde momentálně bydlí. Je to dobrá zkušenost popovídat si s rodilými australany a dozvědět se něco nového, a hlavně zlepšit se v listeningu a speakingu a obecně v angličtině. It´s the best way for you! :-)
A navíc - po dnešním dnu mám pocit, že se mi rozrostli přátelé na facebooku o lidi z Brazílie, Tchajwanu, Japonska, Francie, Švýcarska apod. How great! :-)
Zleva: Emmy (our baby from Switzerland), Camie (France), Chrystiano (Brazílie)
Zleva: Juka (Japonsko), Dora (neboli Yu-hsi z Tchajwan)
2. a 3. den byl už podobný jako předchozí, my nováčci jsme se trochu otrkali a začali i mluvit.. :-) Je super, že hodiny jsou různorodé, hodně pracujeme ve skupinách, komunikujeme, hádáme, popisujeme apod.. Co jsem však zjistila, že moje class teacher Mischel je z ČR, z Prahy, jak vtipné. Přišla jsem na to, když se řešilo moje jméno, jak mi mají říkat, jestli Elis, Elisabeth nebo Eliško, protože podle mě je pro ně Š těžké. Ale jak mi pak později učitelka Míša i student Max vysvětlili, tak že Eliška je v pohodě, takže mě říkají někdy Elishko a někdy Elis, na tom přece nezáleží. A později jsem zjistila, že i učitelka Lenka z druhé třídy je taky z ČR, ale tu jsem zatím neměla. Nicméně nikdo se tu jinak než anglicky nebaví (míněno učitelé), protože jsme tu přece proto, abychom se naučili anglicky a ne mluvili naším rodným jazykem. Na což nás i upozornili první den, pokud chceme mluvit naším rodným jazykem, tak je na to speciální učebna, místnost. Ale že je lepší, když budeme všichni mluvit anglicky, budeme se tak zlepšovat. I když mezi Švýcary tam hodně mluví francouzsky, pro mě španělská vesnice. I když si občas říkám, doufám, že se nevrátím a nebudu umět francouzsky. :o)
Dnešní počasí přímo volá po tom skočit do moře a pořádně se vyrochnit, ale po příjezdu jsem zkusila vodu a nemůžu říct, že by to byla super teplota pro mě. Hlavně léto teprve přichází, takže sice na pláži je dobře, ale fouká mořský vítr..
Freshwater beach
3. den jsme se dohodli s Markem, který bydlí kousek, že spolu půjdeme do školy. Mark je fakt hrdina, přijel do SYD aniž by uměl cokoliv anglicky. Takže kdo o sobě pochybujete, že nevíte, jak to zvládnete, tak žádný stres. Během 2 měsíců udělal takové pokroky, že jsem ho viděla i na nástěnce jako the best of student of month. :-)
Naše každodenní cesta do školičky
The Corso street (zde sídlí škola)
Ve škole jsme se mj. dozvěděli, že po-st máme jednoho učitele a čt-pá jiného, což je dobré pro porozumění a taky ne každý učitel je tak akční, jak by i studenti představovali. Takže když jsem se pak ptala, který učitel je the best, tak mi bylo řečeno, že Mischel is little boring. Nicméně je fajn, že učitelé se vystřídají a my si zvykneme na mluvu jiných..
Co dál?
Po škole jsme si s partou spolužáků zašli na pivo na The Corso street, což je něco jako Václavák v Praze. Výběr z několika točených piv, takže si vybere každý, mě třeba chutnalo zázvorové pivo (cena okolo 5 AUD), Camie si dala Guiness a nevím, kolik z vás ho ochutnalo, ale údajně je to nejvíc hořké pivo, co bylo v nabídce, což chudák nemohla tušit, takže když to pak přinesla ke stolu, tak se všichni divili, jestli jí to tak chutná, že si ho koupila. Samozřejmě to netušila, takže vzápětí se vracela s Colou v ruce a Guiness nabídla klukům, kteří byli s námi. Taky jsme si zahráli kulečník, myslím, že tady se to nazývá billiard, poté jsme se odebrali do svých homestay families.
Třetí den ve škole byl pro mě z hlediska času asi nejhorší, měla jsem pocit, že všechno se dlouho táhne, nic neutíká, hodiny jsou nudné, aspoň, že ten oběd a pivo stáli za to. Taky mám ještě pořád problém s jet lag, neboli nemoc z přesunu do jiného pásma. Odpoledne bývám brzo unavená a tak padnu do postele okolo 18h a spím tak do půlnoci, půl jedné, pak nemůžu hoďku usnout a potom se zase probudím okolo 5-6h ráno, takže spánek nic moc. Ale údajně si na to tělo zvykne za týden, maximálně dva..
Homestay family house
4. den školy bych nazvala, "už se těšíme na pátek", kdy nás čeká "beach barbecue". Jo a taky jak jsem zmiňovala, měli jsme jiného učitele - Gordona, takový mladý šohaj z UK, který je tu teprve 5 týdnů a říkal, že snad zůstává po dobu 2 let.. Hodiny s ním byli akční a já čtvrtý den zjišťuju s kým si sednu a s kým ne, neboli s kým se mám o čem bavit a s kým se mi dobře spolupracuje a má zájem kolektivně pracovat a nemluvit francouzsky nebo řešit na jakou párty půjde. Hold asi stárnu nebo co. Škola utekla rychle, ještě jsme s pár lidmi navštívili nepovinnou odpolední hodinu, kde jsme si potrénovali intonation, tedy jakým tónem kdo mluví, jak poznat, jestli nám odpovídá šťastnou odpovědí, smutně, znuděně a nebo naštvaně, dobré vědět, i když asi je to ve všech zemích stejné.. Ale bylo zajímavé tam být.. Po škole jsem si zašla pro něco sladkého na cestu zpět do homestay (oříškovou Milku jsem tu nenašla, tak se spokojím aspoň s KitKat)..
..no a koho nepotkám - Ištván z Maďarska sedí na pláži a vstřebává místní počasí (poslední 2 dny je vcelku větrno, i když někteří lidi se v klidu opalující a o surfařích ani nemluvím), vypadá trochu smutně, tak se ho ptám, jestli je v pohodě a nestalo se něco špatného. Prohodíme pár slov, říká, že je ok, jen že včera byl trochu smutný, protože se mu stýskalo po rodině (má 2 menší děti syna 4 roky a dceru 10 let nebo naopak :)), tak se ho snažím uklidnit, ať nesmutní, že jsme na tom všichni stejně. A kdyby mu bylo zase smutno, ať řekne a podnikneme nějaký výlet nebo procházku po městě.. Víte, až tady si člověk uvědomí, jak daleko je od svých blízkých, rodiny, přátel, kolegů, spolužáků a lidí, které má rád. Přece jen se nemůže sebrat a říct si, tak teď pojedu za kámošem tam a tam.. Bohužel nebo naštěstí jsme všichni na stejné lodi a tak to budeme mít hodně podobné. Myslím, že i mě se začne časem stýskat po těch, se kterými trávím čas, které mám ráda a se kterými nemůžu být. Ale hold takový je život. Nejsem tu napořád a důležité, že existuje Skype a Facebook! :-D
No to jsem trochu odbočila.. Takže Ištván (vtipné, že australani mají problém to jméno vyslovit a když pak řekne odkud je, tak řeší jestli je to "hungry, angry nebo Hungary" :-D Řeknete si, vždyť na tom nic není, ale ti co neví jak říct Hungary mají problém, aspoň co jsem vypozorovala :-) Nakonec si Ištván vyřídil nějaký ten hovor a omluvil se, že jde za přáteli z Maďarska, kteří zde bydlí, říkám ok no problem a odebírám se svým směrem..
Dneska jsem to vzala přes pláž, takže moje cesta trvala o něco dýl, na pláži jsem potkala zajímavé tvory z moře - viz obrázek. Vypadá to jako nafouklý modrý balonek s nití, ale zatím jsem od rodiny nezjistila co to je. Takových "balonků" je podél pláže až až, možná nějaká řasa, medúza, těžko říct. No hlavně, že to nežije, už.. :o)
Friday´s barbecue with Camie, Dora and everybody from school
Manly beach
Freshwater beach
Žádné komentáře:
Okomentovat