Let´s go to...

Zdravím po delší odmlce a říkám si, že je tak trochu povinností napsat pár dalších řádků, protože se toho událo tolik, že bych příští týden nevěděla o čem všem psát.

 Behind to Manly beach

Manly beach

 

Tak tedy, je za mnou 2 týden bydlení u protinožců a tak i mé pocity a názory se trochu změnily.
Během víkendu dorazila další studentka – Tamara (24 let), jak jinak než ze Švýcarska (německá část i když narozena ve Španělsku), ale měla dobrý přízvuk, takže jsme prohodily pár slov a rozuměly si. Byla unavená z cesty, což chápu, já jsem byla ve stejné situaci týden předtím, takže no worries. Nevím proč, ale mám pocit, že Švýcarské agentury doporučují snad jen moji školu pro studium. Jak jinak si vysvětlit, že na škole je 60-70 % Švýcarů?! No každopádně k tomu co se událo za poslední týden.. :o)

V pondělí nám začala výuka s další novou vyučující Holly, 27letá holčina z Manchesteru, která je v Sydney čerstvě od víkendu. Trochu mladá a bez zkušeností říkám si, na můj vkus, ale nakonec jsme 3 dny zvládly. Odpoledne jsem si zašla na nepovinnou hodinou s lektorkou Lenkou a tak nějak po hodině jsem si uvědomila, že se ve škole začínám trochu nudit, protože to co jsme doposud probrali, tak už dávno znám a tak to pro mě bylo spíše opáčko. Proto jsem se zeptala, jestli je možné přejít do „higher levelu“, jelikož mám pocit, že už dost věcí znám. Lenka mi doporučila, ať se dohodnu s „ředitelkou lektorů“ Kate, což jsem v úterý udělala. Dopadlo to tak, že mi řekla, že v pondělí si napíšu test a pak se uvidí, kam mě zařadí (myslím, že nebudu jediná s těmito pocity).

 Australian volleyball cup (where is GPE team?? :-))

Růžová prostě frčí, ať jste holka nebo kluk :)

Úterý bylo fajn, nejen co se počasí týká. Odpo jsme vyrazili s lektorkou Hayley (taky z Manchesteru mj.) na pěší túru do National Parku v Sydney kousek od Manly. Oficiálně se to jmenovalo „North Head Walk – great views of the ocean“. Celkem hezká procházka, bylo nás 9, což je akorát. Prošli jsme si „buší“ národního parku a viděla nejkrásnější místa v okolí parku. Walking trval nakonec nějaké 3,5h, takže jsem domů dorazila tak trochu vyřízená, nejen kvůli počasí, ale kvůli tomu, že jsem si nevzala pořádné „bušácké boty“, ale jen sandálky, což byla chyba, jak jsem později zjistila. Jenže nikdo z nás netušil, že to bude taková „fuška“, takže jsem v tom nebyla sama. Dora a Filip měli podobný problém. Večer už mě začala bolet levá nožka poblíž kotníku, což nebylo dobré znamení. To zaspím a během noci se to zklidní, říkám si. Velký omyl! Naopak, bylo to ještě horší. Tak co nakonec to dopadlo tak, že jsem si do lékárny zašla pro nějaký krém typu Fastum gel a zafačovala si to. (Hlavně, že jsem si skoro celou lékárničku vezla z ČR, ale zrovna žádný krém na bolest jsem si nevzala, hrdinka..) Přišlo to trochu nevhod, jelikož ve středu jsem se domluvila s mám českým facebookovým kámošem Petrem (původně ze Slaného), že ve čt si dáme sraz v Sydney City.. 

 

 

Ty jsme viděli taky a nejen na obrázku..

Středu jsem nějak přežila (jak jsem psala, to, co se bralo ve škole pro mě bylo hodně, hodně staré, takže jsem se tam trochu nudila. Taky jsem zjistila, s kým se mi dobře spolupracuje a komu líp během výuky. Když se pak měnili týmy pro denní aktivity, byla jsem trochu nešťastná s kým mám být ve skupině, protože jsem jim skoro nerozuměla a musela se skoro pořád ptát „can you repeat it pls“. Asijští studenti. Nemám nic proti Asiatům, ale buď ať se naučí pořádně vyslovovat základní slova anebo jdou o úroveň níž. Akorát tím brzdí výuku a ostatní..  Takže středa pro mě byla z hlediska trávení času totálně nudná, zvlášť když jsem se měla dorozumívat s Eathen, Dorou a Yukou z Tchajwanu a Japonska. ..Zlatý Marc ze Švýcarska, říkám si, ale ten byl pro dnešní den v jiném týmu.. :-/ Odpoledne nás čekal konverzační klub s Davem, ale po prvním a posledním konverzačním klubu v prvním týdnu jsem usoudila, že to asi nebude aktivita pro mě, byť bych „spíkovat“ potřebovala. Chyběla mi tam akčnost, neřešení základních frází, kdo kde bydlí nebo co dělá, prostě takový stereotyp a to nebylo nic pro mě, takže jsem na další konverzační klub ani nešla.
Mašírovala jsem si to po škole rovnou domů, jelikož jsem neměla chuť ani náladu poznávat krásy Manly, zvlášť když mě celý den bolel kotník. Takže jsem si pak doma zapnula ntb a přečetla si novinky, co se děje v ČR (ostatně to počasí nezávidím :-/), odpověděla na pár mailů a zpráv z fbk a šla hajat, ať su vyspaná na čtvrteční poznávání Sydney City..

Little dinosaurus :-D

Ve čtvrtek bývá tak trochu „velký den“, hodně aktivit ve škole typu „škola hrou“, odpolední nepovinná výuka a k večeru odjezd do Sydney City do Ivy Clubu, kde se paří až do rána. Taky jsme dostali novou lektorku jménem Hayley. Uvědomila jsem si, že je to ta lektorka, která s námi byla na úterním walkingu. Taky holčina z Manchesteru, odhaduju věk tak okolo 30tky, celkem sympaťanda.. I když posléze jsem pak ve výuce zjistila, že nejlepší pro mě byla česká lektorka Míša v prvních třech dnech školy a taky další lektor z UK – Gordon (ten byl akční nejvíc) :-)

Ale abych se vrátila k plánům na čtvrtek. Já měla plány trochu jiné. Jak už jsem zmiňovala dohodla jsem se s Petrem ze Slaného na kávě, takže jsem po škole vyrazila do City. Přidala se ke mně Camie, takže jsme vyrazily společně na shopping do velkého nákupáku Westfield kousek od Opery. Naštěstí to bylo na jedné z hlavních ulic a díky Petrovi a jeho navigaci jsme to s Camie v pohodě našly.. Po nákupu mě pak Camie opustila a jela zpět do svého bydliště Balgowlah, kde momentálně bydlí u své homestay family, protože na ni čekali s večeří. Ostatně moje rodina na mě nikdy nečeká, jelikož jsem je ještě nikdy neviděla jíst pohromadě. Každý si vezme, co chce, na co má chuť a zase odejde. Takové zvláštní podle mého názoru, ale co chcete, tady je všechno naopak :-D  Tak tedy já jsem zůstala opuštěna v City a měla se sejít s Petrem. Sice mi poslal místo střetnutí, ale motejte se s mapou po samotném Sydney. A to vám řeknu, Sydney je obrovské, asi tak 6x větší než Praha.. Byla jsem trochu ve stresu, protože jsem ještě neměla AUS SIM kartu, resp. měla, ale ta nebyla kompatibilní s mým telefonem. Takže jsem mu psala z mého českého čísla, jestli schůzka teda platí, ale mohl by o něco dřív.. Zpráva nedoručena. Říkám si, sakra jak to to, číslo je v pohodě, předvolbu mám taky správně.. No nakonec jsem zkusila 4 různé variace, protože Petr mi poslal telefonní číslo v AUS formátu.. Nicméně nakonec jsme se našli, dali si dobrou AUS kávu a pak se každý vydal po svém. Zpátky do mého bydliště jsem musela lodí (nazýváno zde ferry) a řeknou vám, myslela jsem, že snad ani nedojedu. Petr mě sice doprovodil směrem k přístavu, nicméně já ještě objevila pár obchůdků, kam jsem se chtěla podívat. Když jsem pak šla na ferry, ke své smůle jsem zjistila, že mi právě ujela před nosem a další mi jede až za 30minut. No nic, tak se mrknu blíže k Opeře, když mám ještě čas. Nakonec to dopadlo tak, že jsem měla co dělat, abych stihla i tu další ferrynu, protože jsem doběhla 2min před odjezdem. No doběhla, spíš se dobelhala, protože jsem myslela, že mi upadne noha.. :-( Na ferryně samozřejmě plno (bylo okolo 20:45), hromada lidí jela z práce nebo z centra obecně, tak jsem se usadila k jedné starší paní a koukala se do okolí. Moc toho sice nebylo vidět, jelikož už byl večer, ale pohled na vzdálenou Sydney byl úžasný. Opera je nasvícena a mrakodrapy svítí z dálky. Moc hezký pohled, ale bohužel můj foťák není přizpůsoben na takové noční radovánky, takže podle toho fotky vypadají :-( Na lodi jsem si stihla udělat svůj domácí úkol na téma „Life experience“. Přemýšlela jsem tak o čem psát a nakonec napsala hezkou A5 o tom, jak mě napadlo se vydat za zkušenostmi do Austrálie (mj. další den jsem dostala pochvalu a lektorka se zajímala o můj blog, který jsem tam zmínila). ;-) Do Manly jsem dorazila totálně vyřízená, bolela mě hlava, oči, noha a měla jsem pocit, že se pozvracím (ještě jet na lodi tak 10min, tak bych k tomu neměla málo). A to mám jinak středně velké lodě ráda, ale jen kdyby nebyly takové vlny. Naštěstí jsem to nějak přežila, dorazila do Freshwateru, dala sprchu, na večeři dala jenom mrkev, protože to bylo jediné, na co jsem měla chuť a šla spát.

 Let´s go to Sydney City..

 

Během noci mi pak přišla sms od spolužačky Camie, jestli nebudu v Ivy Clubu, což je takový kluk o několika patrech v samotném City, že jsou tu ostatní spolužáci, tak mám dorazit taky. Jelikož jsem si sms četla někdy ve 2h ráno, tak si říkám, to už asi neklapne a hlavně, neměla jsem ani pomyšlení někam jezdit i kdyby bylo 7h večer.. Klid na lůžku a spát.. Většinou se stává to, že když jde někdo do Ivy Clubu, tak zůstává přes celou noc, což u mě je obvyklý odchod okolo 3h ranní.. Když je dobrá akce i parta, tak klidně i 6h.. :-D Někteří kolegové z GPE by mohli povídat :-D Takže další den (pátek) ti co byly v Ivy do školy nechodí, jelikož jejich návrat je okolo 7h ráno, jistě chápete, že po propařené noci se chce horkotěžko někomu učit nebo přemýšlet, jestli má použít ve cvičení předpřítomný nebo předminulý čas :-D Takže moje páteční ráno bylo poklidné.
Nutno zmínit, že poslední 3 dny jezdíme do autem! Jak cool :-D Ale ne, má to svůj důvod. Ann naše „paní domácí“ je moc laskavá, když zjistila, že já mám pochroumanou nohu a Tamara, která byla surfovat má taky něco s nohou a obě ji máme zafačované, tak se nabídla, že nás hodí do školy. A jak nám řekla, nejede tam jen kvůli nám, ale i kvůli dceři, resp. vnoučatům, které jede hlídat, když dcera potřebuje řešit jiné záležitosti.. Zpět ze školy už jedeme busem nebo pěšákem, je to hezká procházka podél pláže na Manly.

 V pátek jsem se do školy vůbec netušila, nevím proč, ale říkala jsem si, že snad ani nepůjdu. Nakonec jsem si řekla, že to do těch 13:10 nějak vydržím a pak se začnu poohlížet po nějaké práci.. Bože jak dlouhý pátek ve škole pro mě byl! :-/ Nic mě nebavilo a nebyla jsem v tom sama. Jak jsem psala, chce to něco akčního a nového pro mě, ne opakování látky a ne se několikrát některých studentů ptát co říkali. Odpoledne nás pak čekala mimoškolní aktivita „Sandcastle Competitions“, což je vlastně takové stavění hradů z písku s lektorem Gordonem. Nic proti Gordonovi, ale dneska jsem neměla náladu zůstávat, navíc bylo hrozné horko (okolo 35ti) a péct se uprostřed dne na pláži a stavět hrady, děkuji, nechci. Aspoň ne teď.
Vlastně až dneska si tak uvědomuju, jestli těch pár měsíců tady není pro mě až až.. Ne že by se mi stýskalo, samozřejmě, že stýská, ale ještě ne tak, že bych každý večer brečela do polštáře. No tak, snad to tady zvládnu.. :-|Po škole jsem se vydala cestou pešky obléhnout hlavní „štráse)“ do Freshwateru. Jak jsem zmiňovala, začínám mít pocit, že se tu začínám trochu nudit, takže je potřeba se porozhlížet po nějaké práci. Sice Jirka z Kladna mi říkal, „užívej si tak měsíc prázdniny a pak hledej, budou všude nabírat, protože se blíží léto“,.. ale já bych tu měsíc jen tak nevydržela. Možná je to tím, že nejsem zvyklá se nudit. Když jsem byla v ČR, tak jsem měla málo času pro sebe a byla jsem často „busy“ a teď najednou bum a je to naopak, hromada času a žádné povinnosti. Asi stárnu nebo co :o) Takže abych dokončila myšlenku, cestou jsem se dívala po nějakých inzerátech, jestli někde nehledají výpomoc na part-time (totiž ke studentskému vízu můžete pracovat pouze 20h/týdně), student by si tím měl pokrýt náklady (aspoň jak mi řekl Vlasta z Kukabary) a taky mu něco zůstat na osobní život a užívání si.. Asi je vám jasné jak to dopadlo. Kde nic, tu nic, došla jsem akorát naštvaná, vyřízená z toho horka a noha mě bolela ještě víc. Později jsem pak u Ann zjistila, že je lepší hledat ve větších „městech a částech Sydney“, protože studentů na Manly je hrozně moc a každý chce nějakou práci. Takže říkám si, zeptám se spolužáků, jestli o něčem neví nebo hodím někam pár životopisů.. Nakonec jsem si dala inzerát, na gumtree.com což je takový portál ve stylu českého www.bazos.cz apod. kde je prakticky všechno, od nabídek práce, po pronájmy bytů až po nevím co. Ráda bych kdyby klaplo něco ve stylu nanny/babysittingu, protože můj vztah k dětem se nezměnil. Naopak moc mi chybí kontakt a hlídání malé paní Laurinky Turkové a nebo dvojčátek Terezky a Klárky od mého kolegy Milánka :-) :-| Tak uvidíme, jestli něco z tohoto typu práce klapne i zde.. Co jsem tak vyčetla, tak to bude možná trošku problém, protože z inzerátů jsem vyčetla, že většina rodin požaduje australský řidičák, full-time a nebo hlídání je mimo můj region (je trochu blbost dojíždět 2h tam a zpět) kvůli práci na pár hodin. Takže uvidíme, kde nakonec skončím, vidím to na nějakou restauraci nebo kavárnu..  Pátek byl pro mě nějaký náročný, takže jsem to zabalila okolo 23h a šla na kutě.. Oproti minulému pátku to bylo klidné zakončení studijního týdne..  

Sobota měla být ve znamení odpočinku, někteří spolužáci jeli do Blue Mountains, což jsou hory asi 100km vzdálené od Sydney, ideální na celodenní výlet, jenže ne dneska a s mojí bolavou nohou.
Bylo trochu zataženo, takže jsem přemýšlela co dělat. Uklidila jsem si pokoj, zaskypovala s rodinou co nového v ČR a hurá užít si sobotu. Počasí žádná hitparáda, tak snad se to trochu vyjasní během dne. Taky že jo :-) Nakonec byl takový hic, že jsme vyrazily s Tamarou na místní pláž (máme to asi 3min od baráku). Natřela jsem se 30tkou, koupenou zde v AUS (jak mi kámoši v ČR doporučili) a hurá na pláž. Nutno podotknut, že během dopoledne nám v parku před barákem hráli Skoti v sukních na dudy, celkem vtipné, ale tak co chcete tady se žije jak v Anglii, takže i zvyky jsou to prakticky stejné.. Nevím, jestli se mi podaří nahrát video, které jsem natočila, ať máte taky tu čest si poslechnout si to..
Možná to bylo tím, že zrovna se tam konala nějaká vodní akce v kanoingu (nebo jak se to píše :-)), takže celá levá strana pláže totálně plná, takže jsme se odebraly na pravou stranu blíž ke skalám, kde bylo i míň lidí. Beachboyové zatím žádní, jestli se chcete zeptat (kolegyně Eva C. bude mít radost :-)) a když ano, tak ne naše typy anebo s ženami vedle sebe :-D Takže jsme si užily holčičí odpoledne. Sice jsem se natřela, ale jak jsem pak později zjistila, tak jsem si trochu spálila záda. No říkám si super, první den půldenní válačka na pláži a já se spálím.. A hlavně, že mě každý upozorňoval, nezapomeň se často natírat, nad Austrálií je větší ozónová díra..!!  Nj, člověk si to musí nejdřív zkusit. :-/ Ale tak pro příště už budu snad chytřejší. Po pláži jsme si sedly na terásku a kecaly tak nějak o všem. Mezitím dorazil Gabi (Gabriel), ono totiž Gabi je víc venku než doma, takže se moc často nepotkáváme, ráno u snídaně nebo občas ve škole, takže se překvapivě ptal, jestli jsme trávili celý den doma, když je tak hezky.. Jelikož on byl zrovna na fotbale. No na fotbale, tady se tomu říká soccer, nechápu. To bude tím, že mám radši hokej nebo tenis..

Nicméně já měla na sobotní odpoledne naplánovaný „call“ a mojí milou exspolubydlící Janičkou, tak už jsem se moc těšila. Neslyšely jsme se 2 týdny! Skoro hodina telefonování utekla jak voda a musely jsme se rozloučit, protože každá jsme měly jiné plány. Vrcholem naší komunikace bylo, že by mi poslala nějaký „čokobalíček“ na Vánoce, protože jsem zmínila, že v mém bydlení mi tak trochu chybí sladskosti. (Ne že by tu nebylo nic sladkého, ale našla jsem tu maximálně AUS Nutellu nebo medové medvídky, podobné Nesquiku nebo Cinimines (nevím, jak přesně se to píše), takže když mám chuť na sladké dám si nějakou tu lžičku Nutelly, protože obchod je pro mě daleko).. Ale abych si vrátila k hovoru, čas letěl jako blázen, takže naše „bona noče“, jak říkáme a „sí jů nex tajm“..
Blíží se sobota večer a my si tak s Tamarou říkáme, kam vyrazíme. Musíme někam vyrazit, protože Tamara má narozky a tak je potřeba to řádně zapít a oslavit. V domě jsme zůstaly ten večer sami, protože Ann odjela hlídat přes noc děti k dceři do Manly. Posléze se objevil Gabi, náš další spolubydlící a tak jsme přemýšleli, co společně podnikneme, padl tady nápad, jo můžeme napsat na facebook, že se pořádá house party na adrese… trochu ztřeštěný nápad říkám si tak pro sebe, naštěstí to bylo myšleno ve srandě. Takže jsme si otevřeli lahvinku vínka a kecali tak o všem a nakonec rozhodli, že vyrazíme do Manly někam zapařit. Nevím čím to, ale Manly bylo totálně plné lidí. Možná turisti nebo studenti nevím, zkrátka jak na Václaváku. :-) Jak náš oblíbený Steyne, tak Ivanhol hotel (což jsou takové puby a kluby na Corso street). Zašli jsme si k Wharfu (přístav) posedět s ostaními spolužáky a pak, že se odebereme do nějakého klubu. No řeknu Vám asi 20m fronta u vstupu a to skoro všude. Kde se vzalo tolik lidí, co se dneska děje, říkáme si všichni dohromady. Nakonec jsme to vzali do 4 Pines, což je taková restaurace/hospůdka s hudbou, ale po 22h nás zahnali z terasy dovnitř kvůli případnému rušení nočního klidu a to už nebylo ono. Mám pocit, že zákony zde se víc dodržují než v ČR. Řekne se po 22h klid a je klid.. Aspoň ve většině případů..
Takže jsme se odebraly do Ivanholu. Vystáli si frontu a vyrazili do patra. Co jsem postřehla, tak tady jsou kluby na několik pater. Běžně je v každém patře něco jiného, jiný typ hudby, jiná výzdoba a prostředí.. My jsme zakotvili do prvního patra, které bylo taky slušně nadupané.. Po čase mě to přestalo bavit, tak jsem se omluvila, že to balím a mizím domů. Šla jsem sama, jelikož nikdo neměl stejnou cestu a jak Tamara, tak Gabi zůstali o trochu dýl.. Nakonec to dopadlo tak, že jsem šla po promenádě až domů naboso, protože jsem to v lodičkách nedávala. Naštěstí, aspoň tady je super, že ulice jsou uklizené, na trávě ani smítko nebo nedopalek od cigarety, takže jsem nemusela bát, že do něčeho šlápnu nebo si pořežu nohu. ČR by si mohli vzít příklad.. To stejné na pláži, neuvidíme žádné odpadky, nedopalky, maximálně nějakou času anebo vyplavenou medúzu.. Vlastně obecně je tady hrozně čisto, zdravější životní styl (denně vidím cestou do školy, jak poblíž pláže cvičí maminky s dětmi nebo nějací chlapíci formují figuru v parku a to nejvíc – skoro všichni tady běhají vč. důchodců a taky, snad každý druhý tady má psa (a uklízí po něm!). Něco moc nereálného v ČR, řekla bych. Ale to jsem trochu odbočila. Takže po návratu domů jsem padla únavou a spala skoro až do 12h (s budícími přestávkami), protože můj současný pokoj je vedle kuchyně, takže kdokoliv je v kuchyni nebo tam něco dělá, zvoní telefon a já nevím co ještě, tak to zkrátka slyším), takže velice kvalitní spánek.. :-/ Už jsem si říkala, že si pořídím špunty do uší nebo co..

 

Zleva: Julie, Kathrin, Tamara and me :-) Happy Birthday Tamara!!

Behind: Gabi and in the middle I don´t remember (sorry guy) 

Odpoledne jsme se se spolužáky domlouvali na barbecue, ale nakonec jsem nešla. Odnesla jsem si od Tamary a Gabiho poznámku, že su stařenka, když nikam nechci jít. Jenže mě se fakt nechtělo, bolela mě noha a navíc počasí bylo okolo 40tky, takže pečte se ještě někde u ohně na barbecue. Takže zkrátka jsem zůstala sama doma. Aspoň jsem dospala spánkový deficit, přečetla si knížku a konečně si dokončila registraci svého zdravotního pojištění a požádala o TFN (tax file number), na což jsem po příletu tak zapomněla. Ale to je jen online formalita. Člověk je tu pojištěný od vstupu do země, takže tímto krokem jsem si požádala o zaslání průkazu pojištěnce na adresu, stejně tak o TFN - daňové číslo, na základě kterého odvádí zaměstnavatel daň za vás jakožto zaměstnance. Dobré je, že po ukončení pobytu zde si můžete požádat o vrácení daní, protože nějaké peníze z těchto daní se započítávají do důchodu. Jelikož zde neplánuju trávit svůj důchod, protože se ho ani nedožiju, tak si pak požádám o vrácení daní, což je tady běžná činnost, když tu člověk pracuje.. Teda doufám, že si brzo práci najdi, neboť bych tu umřela nudou a hlady. :-/
Abych nezapomněla zmínit, seznámila jsem se s dalšími novými lidmi, převážně z Brazílie a Švýcarska. Nevím čím to, ale kluci z Brazílie jsou fakt milí. Zrovna jeden z nich nedávno končil v naší třídě, protože mu končí kurz a po něm se chystá cestovat kolem AUS.. Druhý, Christiano musí pro změnu vycestovat, protože mu končí jeho víza a jak říkal, tak má málo času pro obnovu. Přišlo mě to trochu zvláštní, protože ještě minulý týden byl velice happy, jak tady chce zůstat a pracovat, takže si říkám, že se asi muselo něco stát v rodině nebo obecně doma, že tak rychle změnil. Přece není moc normální, abych ze dne na den změnila názor.. Já vím, kdy mi končí víza několik měsíců dopředu, takže si osobně myslím, že to musel vědět a ne to nechávat na poslední chvíli.. Když jsem se ptala, co se stalo, tak mi řekl, že je to složité. Pochopila jsem, že to se mnou nechce řešit, jasné chápu. Každopádně mě to trochu mrzí, protože je to fajn kluk, vlastně všichni brazilci co jsem tu poznala jsou „cute and friendly“.. :-) A aspoň mám do budoucna další tipy na budoucí destinace jako jsou Sao Paulo, Tokio nebo Taipei :-D Kdyby se chtěl někdo přidat, je vítán ;-)
No nic moji milí, tak snad jsem nezapomněla na nic, co jsem chtěla napsat a půjdu pomalu na kutě, půl jedné ráno, to se bude vstávat do školy.. Btw.. když tak projíždím fotky, které chci nahrát, tak si říkám, jestli jich není trochu moc, přece jenom cílem je spíše popsat zážitky doplněné pár fotkami a ne naopak. No takže to vidím na nějakou spešl distribuci všech fotek třeba na rajče.net. Co vy na to? Už jsem dostala pár dotazů, „chceme vidět přírodu, klokany a australskou bush“. Tak to promyslím a v další sérii vás budu informovat..  Tak zatím a brzy zase na viděnou ;-)